Letošní irská sezona je po podniku v Killalane za námi, a to i včetně nejrychlejšího roadracingového závodu na světě, Ulster Grand Prix!
Irský šampionát absolvovali jezdci Veronika Hankocyová a Michal Indi Dokoupil na motocyklech týmu RT&E McQuillan Motorsport, ale právě na UGP se významněji podílel i tým MIRT, který poslal do Irska svoji Yamahu R6, aby měl Indián konkurenceschopnější stroj do třídy 600ccm.
Michal Dokoupil:
„Přemýšlel jsem už dříve, jak dostat do Irska svoji R6, ale pak jsem to nějak úplně vypustil a smířil se s tím, že budu jezdit na staré R6 1999, kterou mám v Irsku k dispozici jako tréninkovku. Když jsme ale zjistili, že na Ulster míří Olin Hanák, dohodli jsme se s jeho týmem na převozu mojí motorky a já se začal na UGP fakt těšit. Bohužel Olin měl těsně před UGP vážnou nehodu na těrlickém okruhu, a bylo jasné, že veškeré jeho a tím i naše plány padají. Když můj tým zhodnotil situaci, kdy už byla zaplacená i letenka pro mechanika, rozhodli se motorku do Irska poslat přepravní službou a to i přesto, že na druhý hořický podnik tak přišli o určitou jistotu v podobě náhradního bajku.“
V úterý po Hořicích přiletěl do Irska Indián s mechanikem Alešem Sýkorou a Veronika s mechanikem Lenkou Pospíšilovou. Ve středu začaly první tréninky na čtvrteční závody Dundrod a sobotní závody Ulster GP, které jsou samozřejmě na stejné trati.
Trénink pro závody Dundrod National a Dundrod Challenge se konal společně. Michal Dokoupil již v minulosti závod National vyhrál jako nováček, a tak mohl startovat pouze v závodě Challenge, kde ovšem startují i jezdci na litrových motocyklech, a kde obsadil celkové 14. místo ze 77 jezdců. Veronika Hankocyová se zde kvalifikovala na 58. místě celkem, a jako pátá ze Supertwinů.
Veronika Hankocyová:
„V rámci National jedou jezdci na motorkách do objemu 750cc, což je stejné jako je v rámci irského šampionátu třída Senior Support. V Challenge jsou to pak navíc i litry, takže na Supertwinu jsem to brala čistě tréninkově, abych najela co nejvíc kol. Loni byl totiž program kvůli počasí ve čtvrtek kompletně zrušen, takže jsem uvítala další možnost projet si trať, i když mezi šestkaři a litraři to nebyl žádnej med. Moc se s tím tady pánové zrovna nepáraj a párkrát jsem schytala i nějakej ten loket. Přesto mě potěšilo, že za mnou skončila třeba Patricia Fernandez z USA na šestikile.“
Do třídy Dundrod Supertwin se Indi kvalifikoval opět na čtrnáctém místě a Veronika na 29. místě, kdy do závodu byla propustnost pouze 38 jezdců a zbytek se bohužel nekvalifikoval.
Do Dundrod National Veronika nenastoupila a v závodě Challenge se skvěle ve čtvrtek uvedl Michal Dokoupil, když do cíle dojel jako sedmý, a jen pár desetinek mu chybělo na šesté a páté místo!
Michal Dokoupil:
„Bohužel jsem neměl úplně nejlepší kvalifikaci, protože jsem tu už dlouho nebyl na rychlé motorce. Naposled vlastně jako nováček v roce 2009. Musel jsem se tak propracovávat jezdeckým polem a vzhledem k litrovým motorkám to je na tak rychlý trati docela oříšek. Bylo mi jasný, že první čtyři litraře v čele s Peterem Hickmanem na BMW nebudu mít šanci dohnat, ale rozhodně jsem měl na to dojet do cíle jako nejrychlejší šestka, protože jsem během závodu zajížděl rychlejší časy. Nevyšlo to o desetinky, ale i sedmý místo je na šestce rozhodně super a to jen díky klukům z Motopointu!“
Oba jezdci týmu RT&E sice nastoupili do závodu Dundrod Supertwin, ale Indi hned po zaváděcím kole odstoupil kvůli klouzající spojce. Veronika dobře odstartovala, a cílem projela jako dvacátá. Vyhrál Lee Johnston za tým Pirtek před Connorem Behanem a Keithem Amorem z týmu KMR/SGS International.
Veronika Hankocyová:
„Závod byl úplně perfektní! Zajížděla jsem kolo co kolo na chlup stejný časy, zrychlila jsem oproti tréninku o několik vteřin a hlavně o víc jak půl minuty oproti loňskému roku, přitom na pomalejší motorce! Hned po startu se mi podařilo jít do čela naší vlny, pak jsem se o jedno místo propadla, ale celej závod jsem se držela víceméně na stejno. Dvacátej flek je pro mě velkej úspěch, protože na Ulsteru jede kompletní špička a to jak jezdecky, tak technicky!
Páteční den byl přímo ukázkový, co se týče počasí, o to víc pak bylo zklamáním sobotní ráno, kdy obloha měla barvu oceli a s přestávkami pak celý den mrholilo, pršelo a foukal silný vítr.
Ještě nikdy snad mechanik Aleš tak často neměnil kola jako před prvním závodem UGP Supersport. Počasí totiž bylo naprosto nevypočitatelné, a vzhledem k délce trati byla třeba cílová rovinka téměř suchá, kdežto jinde byly kaluže vody. Indián nakonec nezískal ani z jednoho závodu šestek žádné umístění.
Michal Dokoupil:
„První závod šestek jsem šel hned do vedení svojí vlny a i po špatné kvaldě jsem věřil v dobrej výsledek. Bohužel hned po prvním kole se stala hromadná havárie jezdců na čele a závod byl přerušen. Do restartu jsem pak nenastoupil, protože počasí se zhoršilo a nechtělo se mi riskovat. Navíc jsem si říkal, že si napravím chuť ve druhým. Tam se mi start podařil snad ještě líp, ale znovu následovala červená vlajka a přerušení závodu, který byl nakonec z časových důvodů zrušen úplně. Mrzí mě to, protože jsem měl konečně pořádnej bajk, ale bylo to rozumný rozhodnutí.
Posledním závodem dne se stala třída UGP Supertwin, protože poslední závod Superbiků byl z důvodu počasí také zrušen úplně. Ještě před startem to vypadalo na polosucho, ale během zaváděcího kola se rozpršelo, a tak musel Indi ještě jednou přezout na mokré.
Veronika Hankocyová:
„Měla jsem pro jistotu mokré pneu celou dobu, protože jsem tušila nějakou zradu. Takhle hrozný počasí jsem v Irsku nezažila celej rok. Na startu dost jezdců chybělo, a ani se jim nedivím. Mně se totiž taky vůbec nechtělo, byla jsem vzteklá, protože už v zaváděcím kole jsem viděla totálně houby, a bylo mi jasný, že v závodě to nebude lepší. Nakonec jsem se ale pod lehkým nátlakem týmu, ať zkusím aspoň opatrně jedno kolo, odhodlala, a i když to nebylo vůbec snadný, projela jsem cílem nakonec jako patnáctá. Indiánovi se podařilo dojet na sedmým místě, takže mu ty sedmičky byly tentokrát nějak souzený.“
Killalane je posledním podnikem irského šampionátu a za tým RT&E byly opět nachystány obě Kawasaki ER6 do třídy Supertwin a Yamaha R6 týmu MIRT do Supersportů a Grand Finale. Indián zakončil sezonu v Irsku skvělými výsledky, kdy získal ve třídě Supertwin a Supersport dvě pátá místa a v Grand Finale převážně mezi litrovými motocykly osmé místo!
Michal Dokoupil:
„Sobotní kvalifikace mi tak trochu rozhodily sandál. Měřený trénink je do každé třídy jen jeden a to na pět kol. V šestkách jsem tahal hned od začátku a komentátor mě hlásil na průběžném čtvrtém místě. Pak byla červená vlajka a trénink restartován. Když jsem si šel pro výsledky, byl jsem najednou devátej s časem, který jsem zajel až po červené vlajce, kdy už jsem ale zase schválně jel na pohodu, protože jsem měl svoje, co jsem chtěl odjetý. Prvně mi bylo řečený, že časy zprůměrovali, pak že se počítaly jen ty kola po červené vlajce, zkrátka tak jako tak pro mě na houby, protože tohle není trať, kde se dá zrovna snadno předjíždět i když je jezdec pomalejší a kde se předjíždět dá, tak tam o tom všichni ví a sakra si to hlídají. Nějak se mi nezdály ani časy ze třídy Supertwin, kde jsem byl až osmej, ale nedalo se s tím nic dělat. Bylo to na papíře a tečka. V neděli jsem šel prvně do závodu šestistovek a samozřejmě se stalo to, čeho jsem se obával. Naháněl jsem Seamuse Elliota a dostal ukázkovýho highsidera. Naštěstí v ten samej moment zrovna vyvěsili červenou vlajku kvůli neukázněnýmu fotografovi, takže jsem mohl nastoupit do odpoledního restartu a dojel pátej. Vyhrál Derek McGee před Jamie Hamiltonem a Derekem Sheilsem. V Supertwinech jsem se musel dostat prvně před Stephena McKnighta a Davy Morgana. Pak začala bitva s Alanem Bonnerem a místím matadorem Andy Farrellem. Toho mě tak trochu zbavil Ian Morrell, který Andyho vybrzdil a vyvezl. Dojel jsem tak pátej za Ianem zase jen o necelou desetinku! V Grand Finale jsem měl sedmnáctou pozici na startu z druhé vlny. Už po třech kolech jsem dojel vlnu první, která startovala o deset vteřin dřív, a ještě jsem předjel tři jezdce z ní, takže jsem dojel do cíle jako osmej a vůbec jako druhá šestka. Závod vyhrál Michael Dunlop na BMW.“
Svoji nováčkovskou premiéru si v Killalane Veronika odbyla už loni, přesto byla sedmnáctá pozice na startu ve třídě Supertwin a třináctá ve třídě Junior Support v závodu A příjemným překvapením pro celý tým. Tyto pozice navíc ještě v samotných závodech vylepšila, když si dojela pro patnácté místo ve Twinech a sedmé v Juniorech A!
„Na začátku roku jsem se modlila, abych se vůbec kvalifikovala, nebo abych aspoň dojela slušně někde v nebodovaným závodě B. Během sezony jsem se ale slušně otrkala, a s každým vylepšením motorky, jako byla třeba radiální brzdová pumpa, kyvka z Versyse a nakonec rychlořazení, jsem se zlepšovala i já. Sobotní trénink byl pro mě trochu katastrofa. Nefungovala mi dobře přední brzda a dvě zatáčky po sobě jsem dvakrát zmáčkla páčku až k řidítku, i když jsem si ji posunula dál, takže jsem jednou zalítla těsně vedle ochranných balíků do stráně, a předvedla slušnou motokrosovou vložku naštěstí bez pádu. Moc mi to na sebevědomí nepřidalo, a jakmile se vyválel v neděli hned dopoledne ještě Indián, tak jsem si řekla, že na to kašlu a že na posledním závodě nebudu dělat blbosti a pojedu klídek. Jak to tak bývá, bylo to přesně naopak, a užila jsem si zatím snad ty největší bitvy vůbec! Nikdy jsem neuměla moc vracet předjetí, a jakmile se do mě někdo trochu opřel loktem, hned mi ta moje závodnická nálada a odhodlanost zvadla, ale tady se to nějak celý obrátilo a pouštěla jsem se i do větších akcí J. Stálo mě to sice slider na botě, když mně natrefil nohu soupeř v zatáčce, ale neskutečně jsem si to užila a sedmý místo v cíli bylo letos asi to nejlepší, co se mi v Irsku podařilo. Patnácté místo v Supertwinech pak byl podobné zážitek a dokonce jsem zrychlila oproti kvalifikaci a závodu Juniorů o další čtyři vteřiny, kdy za mnou zůstali i zkušení jezdci jako Sam Dunlop.“
Text a foto: TZ