Retrosaurus
Text: Ivan „Scoob“ Bezděk
Foto: Jana Kolací, autor

Všiml jsem si ho už na jarní výstavě v Letňanech – co to, sakra, je? Veterán? Přestavba?
Ale kdepak, jde o sériovku: představujeme vám Cleveland Heist.

No a už na výstavě mi bylo jasný, že pokud to bude možný, musím tuhle motorku vyzkoušet. A konečně jsem se dočkal, do republiky byly dovezeny před pár dny první kusy, dostaly papíry a nic už nebránilo skočit do sedla a zažít na vlastní kůži pocity motorkářů let dávno minulých.

Heist patří stylově do skupiny „Bobberů“, pro většinu lidí bude ale stejně chopperem. No, ono je to nakonec jedno, jestli se perfektně vyznáte v různých stylech nebo ne, důležitý je, že co se týká vzhledu, není mu moc co vytýkat – pokud máte tenhle druh motorek rádi. Hardtail se jako hardtail jenom netváří, zadní pružiny byste hledali marně – teda pokud nepočítáte ty dvě pod sedlem. Přední kolo je stylová jednadvacítka s drátěným výpletem, vzadu najdete osmnáctku, širokou 140 mm. Což není mnoho, ale odpovídá to celkový subtilní konstrukci. Mezi předním kolem a zadním už je vlastně jen budík (rychloměr a kontrolky neutrálu, blinkrů a dálkových světel), nijak široký řidítka, jednoválcový motor, buráková nádrž a jednosedlo…a to je asi tak všechno. Jo, tomu se říká minimalismus, k termínu Retrosaurus si můžete dodat ještě Trivialis. Ovšem všechno spolu ladí a je poskládaný tak, že Heist nepůsobí jako něco, co je postavený ze zbytků, který vyštrachali konstruktéři ze zaprášených regálů. Sympatický je i to, že chromem se šetřilo, takže Heist nevypadá jako vánoční ozdoba na stromku ruskýho oligarchy.
Ale abych jen nechválil: nebudu se tedy zabývat maličkostmi a honit si triko, že něco působí „lacině“ (co taky můžu od motorky s takovouhle cenovkou čekat – palubní počítač asi těžko, elektronicky stavitelný podvozek jakbysmet a najít tu v základu Akrapoviče, asi bych se údivem skácel). Blinkry teda ale mohly být jiný, třeba ze stejný Hondy, která posloužila jako dárce zrcátek (odhaduju tak rok výroby 1985 až 1987) a taky ovladače bych vyměnil… ovšem je nad slunce jasný, že tahle motorka stejně podstoupí tuningovou kůru dle představ svýho majitele. A výrobce s tím evidentně počítá, protože toho „k vylepšení“ nabízí poměrně dost, třeba právě laděný výfuk. Mimochodem, Heist je sice vyroben v Číně a v jeho hrudníčku bije srdce značky Lifan, ovšem společnost jako taková, tedy Cleveland CycleWerks pochází skutečně z Clevelandu v U.S.A.

Retrosaurus na lovu
I když se evidentně jedná o motorku, kterou posuzovat z pohledu užitných vlastností je čirý nesmysl, samozřejmě mě nejvíc zajímalo, jak to jede.
Motor je krmený karburátory, takže nejprve sytič, pak zmáčknout tlačítko startéru (kickpáka by byla samozřejmě stylovější, ovšem lidi jsou dnes líný) a motor se celkem ochotně probere k životu. Heist se vyrábí ve dvou čtyřtaktních motorizacích, 125 a 250, takže čekat, že se pod vámi po přidání plynu s kňučením protočí zadní kolo, je naivita hodná týden starýho štěněte. Ale zase se nedá říct, že by byla motorka úplně líná, na křižovatce můžete směle najet dopředu a pokud vezmete za heft razantněji, zdržovat ostatní nebudete.
Řazení tedy až tak přesný není, hledání neutrálu dá občas zabrat vaší nervový soustavě, ovšem testovaný stroj měl najeto pár kilometrů, takže si to třeba sedne… a když nesedne, tak si zvyknete. To samý brzdy – napoprvé mě dost vyděsily, zadek auta stojícího přede mnou se přibližoval proklatě rychle. Takže krom andělíčka strážníčka jsem zmobilizoval i zadní brzdu (stejně jako vepředu je i vzadu kotoučovka) a s kvílením bloklý gumy zastavil včas. Po čase už jsem to dělal schválně, ono taky s motorkou, která má lehce nad sto kilo, si toho fakt můžete dovolit dost, třeba děsit ostatní řidiče a kolemjdoucí.
Kritizovat posez na „bobru“ je úplně mimo mísu – jak jsem zmínil, jde o hardtail, takže musíte počítat s tím, že dlažební kostky nejsou zrovna ideálním povrchem a na kostrbatý silnici si budete připadat jako byste jeli na sbíječce. To samý retardéry, který když mignete trochu rychleji, pošlou vás až nad sedlo, navíc ani přední vidle je nemiluje. Na kvalitním asfaltu se ale můžete rozvášnit až na maximální rychlost cca 110 km/hod. Tady už se ale nedá o pohodě moc mluvit, jde o čistočistý hardcore, kdy si začíná Heist žít tak trochu vlastním životem, pohoda končí někde v devadesátce. Ovšem jízdní pozice je slušná, řidítka padnou do ruky krásně a předkopy, který na první pohled vypadají od sedla daleko, jsou tak akorát. V rychlých zatáčkách vás bude omezovat spíš nervozita podvozku než jeho výška a taky zadní guma – na hranu ji dostanete hned. No a při čekání na semaforech si dejte pozor na to, abyste si nohou nepřicpali přímý filtr, který trčí z pravý strany motoru. Nebo budete koukat jako já, proč že motor začal najednou řvát jak raněný zvíře…

Jak jsem psal, posuzovat Heist z praktickýho hlediska je blbost – je mnoho strojů v týhle kubatuře, který toho umějí víc a líp. Jenže Heist, narozdíl od většiny z nich, zaujme na první pohled, už se mi dlouho nestalo, že se opravdu pokaždý, když jsem někde zastavil, objevil aspoň jeden zvědavec s dotazem. Takže pro toho, kdo nemá rád uniformitu, jde jednoznačně o bonus.
Jízdní vlastnosti jsou…jak to jen říct…hodně specifický. Nepochybuju vůbec o tom, že se najde spousta chytrolínů, který Heist zatratí, poplivou a kdyby mohli, useknou mu gilotinou světlomet. Samozřejmě půjde i o to, že jde u nás o víceméně novou značku, kdyby tenhle počin představil některý z velkých, známých výrobců, vrtichvostové by se rozplývali blahem nad jeho invencí a odvahou… škoda, že něco takovýho nemá šanci na život třeba u naší Jawy, myslím, že tohle by mohla být cesta, jak dosáhnout alespoň nějakýho komerčního úspěchu. Ale to jsem odbočil.
Cleveland Heist je kategorie sama pro sebe a je třeba ho tak brát, i se zdánlivými nectnostmi. Protože pokud chcete jezdit na retrosaurovi, musíte ho vzít se vším všudy…s tím, co dává, ale i bere. A pokud k němu budete přistupovat takhle, nebudete zklamáni.

Vyšlo v Motorbike 8/2013