AMERIKA S CHUTÍ WASABI

Text: Filip Tichý

Foto: Jana Kolací, Filip Tichý, archiv

Dá se říci, že je skoro ve všem lepší než Harley a má snad jedinou chybu. Není to Harley…

Co to je styl Neo-retro? To znamená, že motocykl navazuje na klasické křivky z historie, ale zároveň je na první pohled jasné, že jde o moderní mašinu podle dnešních trendů. A právě Yamaze se to s novým XV950 povedlo téměř dokonale. Celková silueta bobberu hodně připomíná vzor a současně i hlavního konkurenta tohoto modelu, Harley-Davidson Iron 883, ale zároveň je tahle Yamaha na první pohled svébytný a hodně odlišný stroj.

Při pohledu z dálky celá řada základních tvarů navazuje na dědictví, nebo lépe řečeno vzor H-D, například téměř shodný tvar nádrže, umístění airboxu na stranu mezi válce nebo vystrčená pozice světlometu. Ale ten baňatý výfuk to všechno posouvá do úplně jiného výrazu. Ještě víc to vynikne v bílé barvě – nebo ještě líp v maskáčové Camo Green – ale podtrhuje to i černá mašina, kterou jsme měli příležitost otestovat během návštěvy centrály IXS ve Švýcarsku. A ten stříbrný kryt horní části výfuku, který opticky navazuje na kovový pásek uchycení podsedlových plastů… geniálně jednoduché, jednoduše geniální! Při pohledu zblízka pak musí každého nadchnout kombinace klasických kruhových tvarů přístrojového budíku a zadní svítilny, které ale po zapnutí odhalí moderní technologii – LCD displej jako přístrojovka se všemi ostatními kontrolkami stylově ukrytými v černém pozadí a zadní světlo složené z pronikavých LED diod. K tomu ještě dokonale ladí malý přední světlomet s čirou optikou, naopak všechny ostatní součásti jsou co nejvíc ukryté a minimalistické, aby nechaly vyniknout základní linii a hlavně odhalenému motoru. Chromovaná je pouze obroučka světlometu a to je všechno, do budoucnosti přeci chrom nepatří!
Osobně se mi Yamaha XV950 mnohem víc líbí s jednomístným sedlem, se kterým dokonale vynikne zaoblená křivka zadního blatníku. Ale právě proto nabízí Yamaha právě pro XV950 bohaté možnosti výběru všech doplňků i základních rysů v konfigurátoru přímo při objednávce nového stroje. Rovnou z prodejny si tak můžete odvézt svůj vlastní originál, třeba s vlastním designem sedla, štítkem, brašnami…

Stisk tlačítka startéru probudí osvědčený V-Twin 942 ccm, který už pěkných pár let slouží v rodině Midnight-Starů. Zvukový projev je naladěný spíš na mírnější notu a ve standardu osloví spíš klidnější povahy. No a pro ty divočejší je pak připravená třeba o poznání tvrdší muzika od Akrapoviče. Nová elektronika dělá divy a motor je o dost pružnější a ochotněji jde do otáček, než jak si ho pamatuji z Midnight-Star. Na první tři kvalty dává pocitově hodně slušný zátah od nejnižších otáček, suchý papírový údaj hovoří o 79,5 Nm při 3 000 ot./min. Motoru navíc docela chutná i vytáčení, takže není problém držet svižnější tempo a užít si i ostřejší projížďku s celým stádem 52 koní. Však taky tuhle mašinu Yamaha řadí do kategorie Sport-Heritage, kde je třeba i VMax či XJR1300.

Pevné osazení do dvojitého kolébkového rámu pustí do sedla a řídítek přesně tu správnou dávku vibrací, aby byla jízda pěkně živá a zábavná. Při delším cestování by to možná trochu vadilo, tady ale sedíme na stroji pro požitek z jízdy, který na dálnici zavítá jen výjimečně. Dvanáctilitrová nádrž, což je v této třídě standard, stejně dovolí najet zhruba 150 km, než se rozsvítí hladové oko. Posaz na mašině vrcholně uspokojí každý typ postavy, výška sedla 690 mm zaručuje jisté došlápnutí také pro každého. Problém by mohli mít jen jezdci z rodu otesánků, standardní sedlo není moc široké a je dělané jen na „standardní“ pozadí. Osobně mi také trochu nesedlo umístění stupaček, čekal bych je trochu víc vepředu jako u ostatních cruiserů, tady jsem měl spíš pocit jako z jízdy na naked bike.
A právě první alpské zatáčky tento pocit potvrdily – Yamaha XV950 se totiž může v obratnosti a ovladatelnosti směle srovnávat s naháči. Má na tuto kategorii docela sportovně naladěný podvozek a i když vás třeba na rozbité silnici trochu víc vytřese, díky tužšímu nastavení zase v náklonu pěkně drží stopu a nechá se ochotně překlopit do další zatáčky. Limitem jsou jen stupačky, které vás v nejlepším přinutí trochu ubrat a uvědomit si, že přeci nejedete na sportu. Původně jsem ten dojem úžasné lehkosti a ovladatelnosti připisoval faktu, že jsem předtím půl dne tahal za plyn velké cestovní třináctistovky FJR, ale k večeru už to bylo zřejmé i samo o sobě. Yamaha XV950 má hodně vychytaný podvozek a díky kombinaci užšího obutí 100/90-19″ a 150/80-16″ a strmějšímu úhlu řízení 29º dává jezdci docela slušnou odezvu od předního kola – samozřejmě pokud to porovnávám v mezích této kategorie. Provozní hmotnost včetně náplní 247 kg je srovnatelná s ostatními stroji tohoto segmentu – no, vlastně stále hovoříme o již zmíněném americkém vzoru Harley-Davidson Iron 883, jinou mašinu podobného stylu i parametrů na trhu prostě nenajdete.

Obracíme se a začínáme sjíždět zpátky k jezeru Sursee, tady bude příležitost důkladně vyzkoušet brzdy. A opakuje se stejný dojem, jakým působí i ostatní komponenty. Nezáludné brzdy s dostatečným účinkem, navíc s jistotou ABS v záloze. Za protiblokovací systém k XV950 je třeba si asi 20 tisíc připlatit, v ceně jej dostanete jen u vyšší verze XV950R, která se kromě toho liší ještě lepším zadním odpružením se samostatnou nádržkou tlumení a pak jinou nabídkou barev s pruhem na nádrži, zatímco standardní verzi dostanete pouze v černé Midnight Black a bílé Competition White. Nabídka barev ve verzi R je o dost hezčí, je tu šedá Matt Grey a hlavně úchvatná maskáčově zelená Camo Green. Jo, a ještě dostanete u verze XV950R luxusnější potah sedla z jelenicové kůže.

Při závěrečném hodnocení se zákonitě člověk nevyhne srovnání s etalonem od H-D, zvlášť když oba stroje jsou zhruba za stejnou cenu – Yamaha dokonce o něco dražší. Tahle Yamaha je o pořádný kus modernější a ve většině vlastností i objektivně lepší. Podle mého názoru si uloví hodně zákazníků mezi slečnami nebo jezdci, které osloví povedený neo-retro styl. Už ve standardním provedení je to hodně vymazlený designový šperk, a co teprve třeba se sedlem z pravé hnědé kůže? Ale je tu velké ALE. Dnes testovaná mašina XV950 je možná až trochu moc uhlazená, hodná, tichoučká a dokonalá. Na rozdíl od Sportsteru si jízdu na ní nemusíte nijak zvlášť zasloužit a do cíle přijedete dřív a míň unavení. Z Harleye ale vyždímáte víc emocí, v úvahu musíte vzít i image a požitek z mašiny, i když je jen zaparkovaná v garáži. Chopper pro řadu lidí vždy byl a bude výhradně „Haryk“ a samotná značka Yamaha má obecně spíš sportovní nádech – možná proto se v USA cruisery prodávají pod samostatnou podznačkou Star Motorcycles. Takže nezbývá než zopakovat úvodní větu:
„Dá se říci, že je skoro ve všem lepší než Harley a má snad jedinou chybu. Není to Harley…“
A je jen na vás, jestli to budete brát právě jako chybu nebo jako přednost.

Vyšlo v Motorbike 1-2/2014