Tak už jsme zase tady na Manu…strašně rychle to uteklo a celý to je takový zvláštní, protože letos je to poprvé, co jsme nejeli dodávkou, ale letěli! Rozhodně si ale nestěžujeme, protože nejsme tak zničení jako po dvoudenní cestě naší dodávkou, kde sedíme jak na trestné lavici. Naše základní sestava pro TT se už posledních několik let moc nemění:

Jezdec je jasnej, Michal Indi Dokoupil #23
To číslo tentokrát platí i na TT, tedy alespoň částečně, protože právě do třídy lightweight má Indi dvacet trojku, tak doufám, že mu to přinese štěstí. Do supersportů dostal #29, takže taky pěkné nízké číslo.

Mechanik týmu Motopoint Aleš Sýkora z firmy K2 moto
Aleš to má tentokrát celé na svých bedrech co se týče techniky, i když by mu měla dorazit pomocná síla z Irska z týmu RT&E. Tu hlavní práci hned na začátku, tedy výměnu dvou motorů, musí ale zvládnout stejně sám.

Hlavní šéf přes všecko Veronika Hankocyová
No a u mě je to taky jasný. Držím kasu, můj revír je kuchyně (které se ale snažím vyhnout, seč to jde), ale spíš mě najdete u počítače nebo s foťákem v ruce.

23.5.2016 Pondělí
Po Hořicích to bylo hodně hektický. V pondělí musel Aleš zabalit Supertwina Kawasaki ER6F do krabice spolu s dalšími věcmi jako jsou nahříváky, Indiho helmy, nehořlavé obleky a náhradní díly, aby stihla motorka do pátku dorazit na TT. My jsme s Indiánem zase vyložili po Hořicích naši dodávku a dolaďovali různé papírové záležitosti jako pojistky, povolení ke startu a podobně.

24.5.2016 Úterý
V úterý jsme vyrazili na letiště, kam nás odvezl kamarád Martin Kříž. Ten nás pobavil hláškou „Ještě nikdy jsem nikam neletěl.“ A asi po pěti vteřinách „Ale na letišti už jsem byl mockrát!“
Letadlo mělo zpoždění, takže jsme měli alespoň čas v klidu něco pojíst a popovídat si ještě s Iry, kteří po Hořicích také odlétali stejným letadlem. Naše cesta totiž vedla přes Irsko, kde nás vyzvedli přátelé Zaza s Luckou, u kterých jsme přespali, a ráno už seděli v malým vrtuláku směr Man.

25.5.2016 Středa
Po příletu nás trochu zaskočila zima, která tu je, takže jsme se hned navlíkli do mikin a bund. Vyzvedl nás Roger Maher (bývalý závodník), který nás odvezl rovnou do depa, kde už čekal připravený kamion a stan se zázemím, který našemu týmu Motopoint Roger pronajal. Jakmile jsme se ubytovali, dali jsme rychlou procházku dolů na promenádu, kde jsme si zařídili manx telefon kvůli internetu a dali si jídlo. Když jsme šplhali zpátky do depa, neobešlo se to bez Indiánovejch připomínek, že už v životě nikam pěšky nejde, ale stejně jsme ho vytáhli ještě na nákup nějakých základních potravin kousek od depa. Odpoledne se Aleš pustil do opravy půjčeného skútra, který byl tak trochu v„unaveném“ stavu a večer jsme konečně dohnali klíčky od dodávky, kterou sem nechal převézt tým z Irska s naší Yamahou R6 a náhradním Supertwinem. Já ještě rychle obešla depo s foťákem, které je zatím spíš jako město duchů. Jako popelky jsme už ve dvanáct leželi v postelích a bez řečí vytuhli, protože nás čekal pernej den.

26.5.2016 Čtvrtek
Ráno jsme vstali okolo osmé, abychom si naplánovali den. Vyložili jsme dodávku s přívěsem tak, abychom si nechali jen sud s benzínem a naší Yamahu, a vyrazili jsme do Ramsey, kde už na nás čekal u motoráře Tonyho úplně nový motor, který musel Aleš přehodit. Yamaha už odjela letos tři podniky a dostala v Irsku fakt zabrat, takže Aleš musel po odstrojení mimo jiné zavařit prasklé svody, zalepit díru v chladiči a zrepasovat tlumič řízení a vidlice. Tony nám uvařil pravý závodnický kafe (ne chuť titanu nebyla, ale to prostředí okolo rozhodně jo), takže jsem se rozhlížela po dílně a koukala na potrhaný kombinézy Carla Fogartyho alias Foggyho, část wankelovýho motoru, nebo třeba tři zavěšený přilby na zdi pod střechou, ze kterých si vlaštovky udělaly hnízda. Za pět hodin měl Aleš hotovo, takže jsme ještě motorku odbrzdili, odpojili přívěs, který jsme nechali u Tonyho zaparkovaný a jeli zpátky do depa. Den utekl jako voda, takže někteří z nás (já) si konečně dali po třech dnech pořádnou sprchu a zase jsme šli brzo spát.

27.5.2016 Pátek, den před tréninky
Brzy ráno dorazil další trajekt do Douglesu, takže depo konečně přestalo být tiché a začali se všude možně motat závodníci, kteří pobíhali sem a tam s transpondéry na race office, s výbavou na technickou a podobně. To se samozřejmě nevyhnulo ani nám, takže si to všechno začal Indián oběhávat, ale nemohl ještě vyřídit všechno, protože část věcí byla stále na cestě v balíku s motorkou. Aleš se zatím ráno pustil do irského Supertwina a začal jej připravovat na první sobotní kvalifikaci, protože jsme se nakonec dohodli, že jej také vyzkoušíme, i když se s tím původně nepočítalo. Té práce bylo vcelku dost, protože irský twin měl za sebou také už tři víkendy a vzhledem k přísným pravidlům na TT, nebyly třeba navrtané všechny šrouby na zadrátkování a podobně. Přední vidlice také začaly trochu téct, takže Aleš radši celou motorku rozebral a znovu složil.
Ve čtyři nám cinkl telefon, že k Tonymu dorazil balík! Honem jsme naskákali do auta a odjeli zase do Ramsey, vyzvednout bajk a naše věci spolu s novým motorem od Tonyho, který bude muset Aleš během víkendu také vyměnit. S nakládáním jsme se moc nezdržovali, a protože nám nešla motorka dobře upevnit, Aleš na ní „jel“ celou cestu zpátky do depa. To už nám znovu zvonil telefon, že dorazila česká posila v podobě Petra Civína a jeho dcery Barči, takže jsme jim pomohli najít flek pro karavan blízko nás a máme tak další dva nováčky do party!

Text a foto: TZ