Cruiser pro Batmana

Honda CTX 1300 a CTX 700

Text: Ivan „Scoob“ Bezděk

Foto: Jan Altner

Aoyama Building, Minato, Tokyo, Japonsko. Do kanceláře šéfdesignéra značky Honda vtrhne ředitel marketingového oddělení a přes vrozenou japonskou rezervovanost nedokáže ovládat vzrušení: „Bude se natáčet další díl Batmana! A máme pro něj vymyslet motorku! A pro Robina taky – teda, tam ještě není jistý, asi na ní nakonec bude jezdit spíš Catwoman…“

Šéfdesignér si pomyslí, že Robinovi by nesvěřil ani kolobrndu (a když už, tak jen růžovou) a zadoufá, že jeho výtvor bude sedlat právě kočičí žena, nicméně na sobě nedá nic znát, vezme tužku a nakreslí několika rychlými tahy dvě základní siluety. „Takhle nějak?“, otáže se markeťáka, který zajásá: „Jo, to bude vono! V Hollywoodu budou šílet! A nevyrobíme to jen pro film! Uděláme z toho sériovku a budeme to prodávat pod sloganem KAŽDÝ V SOBĚ MÁ KUS BATMANA! Konkurence se vzteky zblázní…“

No, tak takhle to určitě nebylo, nicméně pokud se podíváte podrobněji na produkci Hondy během posledních několika let, nemůže vám ujít fakt, že se čas od času továrna vytasí s něčím, co by opravdu mohlo být rekvizitou ve filmu odehrávajícím se buď v budoucnosti, nebo ve světě comicsu. Namátkou lze zmínit třeba model DN 01, který, pravda, předběhl svou dobu možná až moc. Ovšem je sympatické, že se značka i nadále neorientuje jen na základní produkci od ekonomických modelů až po ty luxusní, a že občas zariskuje a vyšle do světa něco hodně neotřelého a nečekaného. A řada CTX skutečně neotřelá je. Mimochodem, abyste byli v obraze: zkratka CTX znamená „C“ jako comfort, tedy pohodlí, „T“ (technology) – to asi vysvětlovat nebudu – a konečně X (eXperience), čili že na těchto strojích zažijete dosud nevídané. Uvidíme.

Podobnost čistě náhodná

Kecám, tady samozřejmě o žádnou náhodu nejde, oba stroje jsou si podobné jako vejce vejci. Tedy jako pštrosí vejce vejci od křepelky. Abyste si je totiž vedle sebe spletli, muselo by být šero a ještě by vám musel někdo sebrat brejle. Kdepak, Honda dává jasně najevo, kdo je Batman a kdo Robin (nebo Catwoman). Třináctikilo má už na první pohled mohutnější kapotáž, výraznější sedlo, dvojitý světlomet, přední blinkry integrované v zrcátkách… prostě vypadá mnohem větší, než sedmikilo. A nejen vypadá, v rozvoru má o 11,5 centimetrů víc, sedlo je také vyšší a co se týká hmotnosti, rozdíl je téměř sto kilogramů – CTX 1300 není žádná anorektička.

Sedmikilo

Dvouválcový motor sedmistovky pochází z nedávno představeného (a úspěšně prodávaného) modelu NC 700. Nakonec, proč vymýšlet něco nového, když je tenhle agregát spolehlivý a ekonomicky víc než přátelský (ekonomicky přátelský = nežere jak mlejn). Jistě, dal by se mu vytknout nižší výkon, 35 kW opravdu není mnoho, ale právě v kategorii cruiser se na výkon moc nehraje a na trhu je spousta víceobjemových a těžších strojů, které jsou na tom s kilowatty hodně podobně.

U cruiserů je důležitější točivý moment, kdy vytočíte jedničku do nesmyslu, a ta vás katapultuje z křižovatky s prosmýknutím zadního kola… což se vám ale u CTX 700 nestane. Důvodem není nízká hodnota točivého momentu, 60 Nm je slušných, ale skutečnost, že CTX 700 disponuje dvoustupňovou převodovkou, tedy DCT. Marně budete šátrat levou rukou po spojkové páčce, marně bude vaše noha hledat řadičku – ne ne, tady za vás buď řadí automat, nebo můžete využít tlačítka +/- na levé rukojeti a lze zvolit buď režim D (ekonomický provoz) nebo S (sport). Přiznám se, že když s tímhle systémem Honda přišla, nějak jsem mu nemohl přijít na chuť. Převodovka se mi zdála nepřesná, tam, kde bych dávno řadil nebo podřazoval, si tvrdošíjně trvala na svém a naopak, když bych tam zrovna zvolenou rychlost nechal, lítala mezi kvalty jak veverka v bubnu. Prostě jsme se moc neskamarádili.

Jenže od prvních DCT převodovek už uběhl nějaký čas a v Japonsku pilně inovovali, takže v současnosti už mě tahle technologie nejenže nevytáčí, ale u určitých strojů i vyhovuje. Třeba právě v případě cruiseru CTX, protože tady jde hlavně o cestování a klidnější jízdu (přestože sedmikilo dokáže upalovat až 170 km/hod.). I když musím říct, že režim D jsem moc nepoužíval – ne že bych byl takový sportovec, ale připadalo mi, že by mohl tenhle režim být pružnější, šestku zařadilo „Déčko“ v podstatě hned a jet třeba po městě pořád na nejvyšší kvalt mi nepřijde jako nejlepší volba… a jak jsem tak sledoval motor, nepřišlo to tak ani jemu – zvlášť když bylo potřeba prudce zabrzdit. Možností je samozřejmě využití tlačítka pro podřazení, ale když už je to automat…

Poklidnému stylu odpovídá i jízdní pozice, ruce máte na řidítkách širokých „tak akorát“, tak akorát vepředu jsou i stupačky, nijak daleko, abyste na ně špatně dosáhli a nijak blízko, abyste měli nohy složené pod sebou. Sedlo je pohodlné, ba dokonce ani spolujezdec si nemůže moc stěžovat, navíc se může za jízdy držet slušně dimenzovaných madel.

Ovládání je překvapivě v pohodě, čekal jsem onu poněkud tupější reakci cruiseru, ale kdepak, ani v utažených zatáčkách CTX 700 neztrácí plusové body. Samozřejmě je potřeba počítat s měkčím nastavením podvozku, takže ve vyšších rychlostech nemáte ve vinglu absolutní jistotu, ale zase – nejde přece o supersport. Překvapením je i světlá výška, samozřejmě, že se dostanete na stupačku (použité pneumatiky Metzeler Roadtec Z8 vám toho dovolí dost), ale dostanete se na ni později než u většiny podobných strojů. Dokonce později než u CTX 1300, které má sice stejnou světlou výšku, ale jinak umístěné stupny.

Zmínit bych se měl taky o brzdách, které patří do kategorie „odpovídající“. Vepředu jeden kotouč s dvoupístkem, vzadu taky. A k tomu ABS. Stačí to? No jéje, bohatě.

Jak bylo řečeno, jde hlavně o cestování a tomu je zde podřízeno vše. Mohutná kapotáž chrání před vrtkavým počasím poměrně slušně, i když tedy od miniaturního plexi štítku si neslibujete, že byste se za něj snad schovali – to fakt ne, kolem 150 km/hod. už na vás bude foukat celkem dost. Na druhou stranu potěší dvojice bočních kufrů už v základu, škoda jen, že díky jejich rozměrům do nich nenacpete integrálu. Teda nacpete, ale napřed ji budete muset rozříznout a do každého kufru dát jen půlku… Nejde o to, že by kufry měly malý obsah (do jednoho se mi vešel spacák, nafukovací karimatka, kecky, džíny a pár dalších kravin), ale o to, že jsou úzké, takže helma má smůlu. Teda vy máte smůlu. Ovšem užší kufry vás zas moc nelimitují při průjezdu kolonou, holt všechno má své pro a proti.

S cestováním souvisí i spotřeba, která se pohybuje pod čtyři litry, takže akční rádius je někde kolem 300 km. Mimochodem, až budete hledat hrdlo nádrže, stačí otevřít přihrádku, kterou máte přímo před sebou – krom úložného prostoru na mobil, klíče nebo něco podobného, je zde právě i tankovací otvor.

CTX 700 samozřejmě za cenu necelých 240 tisíc nenabízí bůhvíjaké kosmické technologie, například přístrojovka je vyloženě strohá a třeba na nastavitelnou vidlici rovnou zapomeňte. Ale jde o pohodlnou, spolehlivou motorku, která vás za pár korun dopraví v podstatě kamkoliv, kam povede alespoň trochu slušná asfaltová silnice. A o víc tady přece ani nejde.

Batbike

Po přesunu do sedla třináctky ze sedmikila si připadáte jak v jiném světě. Všechno je tu větší – přístrojovka se chlubí dvěma analogovými budíky, mezi nimiž je digitální displej, který vám krom jiného prozradí, jaká je okolní teplota, jaká průměrná a aktuální spotřeba, kolik máte ještě benzínu v nádrži atd. atd. A ještě navíc jsou po obou stranách palubní desky reproduktory vestavěného audiosystému, se kterým si můžete pomocí tlačítek umístěných v kapotáži hrát donekonečna (tenhle audiosystém spolupracuje jak s IPodem, tak se smartphonem nebo třeba s přehrávačem MP3, stačí se připojit pomocí Bluetooth, nebo přes štekr v jedné z palubních přihrádek). Celý systém ovládáte pomocí tlačítek umístěných v kapotáži, na levé i pravé straně. Na té levé to chápu, ovšem tlačítka umístěná na pravé straně mi moc šikovná nepřipadají, buď po nich musíte hrabat levačkou, nebo pustit na chvíli plyn. Anebo – jak zcela jistě nabádá uživatelská příručka – se v tom nevrtat za jízdy.

Sedlo Batbiku je proti slabší sestře o něco výš, ale skoro si toho, díky tvaru sedla, ani nevšimnete. Čeho si všimnete naopak hned, je delší rozvor. Teda všimnete si ho v okamžiku, kdy se potřebujete otočit na silnici. Zatímco Jana se v sedle sedmikila otáčela s grácií baletky, já si připadal, jak když stěhuju piáno po točitých schodech na rozhlednu. Prostě těch 11,5 cm je v tomhle případě dost znát (i v jiných případech, ale to teď nebudeme rozebírat).

Ošemetnou manipulaci na místě vám ale vynahradí jízda. Přestože jde o cruiser, nastavení přední USD vidle i zadní dvojice tlumičů je relativně natvrdo a i díky novému rámu prolétnete zatáčkou bez zaváhání. Vlastně jen zvolíte stopu, opřete se o stupačku a vykroužíte vingl jak kružítkem, motorka pod vámi neprojeví ani náznak nervozity. A pokud by vás za zatáčkou čekalo nepříjemné překvapení v podobě loudajícího se ježka, vysypané fůry hnoje nebo traktoru, rozverně vyskočivšího z pole, můžete se plně spolehnout na brzdy, přední třípístky s kombinovaným ABS fungují velmi dobře. Nicméně je samozřejmě pořád třeba počítat s vyšší hmotností, skoro tři a půl metráku hmotnosti CTX 1300 neradno nechat nějak moc nekontrolovaně rozdovádět.

Se sportovněji nastaveným podvozkem skvěle koresponduje motor. Pokud vám připadá povědomý, nejste vedle, jde o podélně uložený vidlicový čtyřválec, který sloužil v legendárním Pan Europeanu. Samozřejmě prošel určitou modernizací… Za sebe můžu říct, že volba snad nemohla dopadnout líp, V – Four táhne krásně odspoda, výkon se neztrácí ani ve vyšších otáčkách a nevadí ani pouze pětistupňová převodovka – tenhle motor zkousne snad všechno. Rozjíždění je podobné startu letadla, kdy vás zátah vmáčkne do sedla – točivý moment je 106 Nm při 4500 otáčkách. Naštěstí vás krouťák vmáčkne do hlubokého sedla, takže z motorky nevyskotačíte ven. Tím se dostávám k jízdní pozici. Po prvním usednutí do sedla moc jistoty nemáte, teda pokud neměříte dva metry, nemáte ramena jak almara a ve všech okolních posilovnách vás neznají křestním jménem. Proč? No protože před vámi je ohromná kapota, přes kterou nevidíte před motorku ani náhodou a z ní trčí dvě dlouhé větve řidítek. První věc, která vás napadne, je, že tohle se bude řídit pěkně blbě, že nepůjde o nic citlivého, že se s tím budete v jednom kuse prát. Omyl. CTX 1300 se naopak ovládá velmi slušně a není problém se s ním proplétat městem nebo se svižněji svézt na ostře zakroucené okresce. Ta poslušnost je až překvapivá, zřejmě na ní má svůj podíl ona pověstná Hondí „centralizace hmoty“, která funguje bezvadně i u cestovní vlajkové lodi značky, Gold Wingu.

Stejně jako sedmistovka, i třináctka je především cestovatel. I ona má dvojici bočních kufrů, bezstarostnou jízdu navíc podporuje bezúdržbový kardan, takže sprej na řetěz můžete nechat doma. Pro dvoučlennou posádku je zde logicky pohodlí o něco víc, než u sedmikila a CTX 1300 nedojde dech ani v horských pasážích, přestože bude plně naložené. Ovšem taky spolkne víc paliva, při testu jsme naměřili spotřebu kolem šesti litrů, ovšem díky tomu, že nádrž má objem 19,5 litrů, je i zde dojezd přes 300 km. Mimochodem, uzávěr nádrže je na téměř identickém místě jako u CTX 700, jen se neotevírá pouhým stisknutím, ale klíčkem v zámku, který je na levé straně pod sedlem – otočením klíčku na jednu stranu uvolníte sedlo (abyste zjistili, že se pod něj nic nevejde), otočením na druhou otevřete víko nádrže. To jen taková drobná rada, abyste nebyli za pitomce jako já, který jsem se k plnícímu otvoru nemohl dostat, ať jsem deklík mačkal jak chtěl…

Kterou vybrat?

No, uznávám, že je to nejapná otázka. Oba stroje jsou si velice podobné, takže dle mého názoru bude nejvíc záležet na tom, jestli si potenciální majitel troufne na třináctikilo, nebo si vystačí se sedmistovkou. A samozřejmě (v neposlední řadě), kolik bude chtít do stroje investovat, rozdíl mezi nimi je přes 200 tisíc Kč… ale důvodů, proč si pořídit slabší stroj a ne ten silnější bych našel i přes onu podobnost mnohem víc – a zákonitě i opačně.

V každém případě, ať se rozhodnete pro CTX 700 nebo CTX 1300, dostanete tradiční dávku spolehlivosti, pohodlí a vůbec „user friendly“ přístupu, kterým je Honda pověstná. Je tedy jen na vás, jestli chcete být Batmanem, nebo zda je vám bližší Catwoman. Robinem, jak doufám, nechce být z našich čtenářů nikdo…

Vyšlo v Motorbiku 6/2014