Chcete-li upřímný, zasvěcený a často zábavný názor z MotoGP, pak není lepší zdroj než LCR Hondy Cala Crutchlowa. Třiceti letý ostrý vtipálek se slabostí pro škádlení a ochotou nasadit se spolu s bohatými zkušenostmi v motocyklovém závodním žebříku a to díky různým šampionátům až po MotoGP, nyní jede svou šestou sezónu. Crutchlowa ztělesňuje ocelová sebedůvěru a jistota, že je zapotřebí, aby byl součástí sportu, který je náročné a nemilosrdný a je nezbytné, aby se v této profesi angažoval, protože je stejně tak velkolepá, jako i nebezpečná. Jak se říká, být Angličan není všechno. Uspěchaný a ryze akční styl znamená, že je často jedním z nejvíce útočících a zuřivých jezdců na asfaltu a jeho maličkost nepřijme nic menšího než to nejlepší pro něj a jeho kariéra, která byla ve znamení toho, že se točil kolem tří týmů a výrobců v průběhu tří let, aby nalezl nejlepší složení a mohl zůstat v čele Grand Prix.
MotoGP se v roce 2016 s technickými pravidly a předpisy o pneumatikách proměnilo a zapříčinilo to to, že tým a motocykl musejí k sobě mít blíž. Crutchlow – stejně jako ostatní tovární Honda jezdci – se snažil najít nejlepší kompromis, aby byl konkurenceschopný a přidalo se další podiové umístění k jeho osmi předešlým (už teď je nejlepším britským jezdcem MotoGP tohoto století) a nezastaví to dlouhodobého Monster Energy sportovece být neméně podstatným. Je to skoro trochu znervózňující, jak Crutchlow navenek vystupuje neochvějnou jistoto během několika setkání s asfaltem, jakožto bývalý britský a stvětový supersportový šampion a vítěz závodu WSBK. Uzemní vás velkýma pronikavýma očima (i když je trochu zdrženlivý, pokud jde o focení), rozhovor se srdečným Britem může být intenzivní, ale také povzbuzující a odhalující. Získáte dojem, že vidí rozhovor jako přátelské klání a nejspíše se již v minulosti při rozhovoru splálil, soudě podle množství času, které věnuje úvodu nebo následující odpovědi s „Nechápejte mě špatně“ nebo se slovem „upřímně“; téměř omlouval své pocity.
Není pochyb o tom, že se dostáváme k necenzurovaným a volně plnymoucím myšlenkám Crutchlowa i když …
Tvůj komentář nedávno vrozhovoru, že jsi „Fernanda Alonso v MotoGP“ byl zábavný a zdál se spontánní, ale bylo to něco o čem jsi pak přemýšlel? Jak načasování svých přesunů ve sportu má tendenci zkreslit obraz …
Nebylo to tak hodně bez přípravy. Byla to pravda, pokud jde o mě! Nechápejte mě špatně; vybral jsem si všechny body, které jsem chtěl v kariéře dosáhnout. Kdybych zůstal ještě jeden rok na Yamaze, cítím, mohl jsem mít na to vyzvat první tři v šampionátu. Kdybych zůstal ještě jeden rok na Ducati, pak bych byl mnohem silnější než tak, jak jsem byl a motocykl se samozřejmě hodně zlepšil. S Alonsem – když se přesunul – a rok poté se vše se zdálo být lepší pro tento tým a i pro stáj! Je to skoro stejné, jako když jsem přišel k Hondě, protože věci nebyly stejné, jako byly v roce 2012, ’13 a ’14. To neznamená, že oni šli dozadu, ale že ostatní porychlili – a to zahrnuje dva výrobce, kde jsem byl předtím. Někteří lidé brali toto vyjádření a jiní ne! Jsem velmi uctivý ke svému současnému týmu a výrobci, protože nikdo nepracuje tvrději s cílem zlepšit se, než Honda.
Fernando ti neposlal zprávu, že ne?
[Úsměv] Možná nejsem tak nadaný jako Fernando a bylo to míněno trochu jako vtip, ale každém rohu pravdy trochu.
Nikdy jsem neměl plány na svoji kariéru. Šel jsem za posledních pět let směrem British Supersport, World Supersport, British Superbike World Superbike a MotoGP; a v tom absolutně žádný plán nebyl. Jen jsem to udělal, protože jsem chtěl, a teď je to to samé. Pokud bude existovat možnost, a já to budu chtít dělat, tak pak také budu. Někdy ve stejném okamžiku, myslím, že je to dobrý nápad a hned na to si myslím, že zase ne! Ale já jsem si splnil svůj vlastní sen a jsem v něm … a je to dobrá zábava a i cesta! Upřímně řečeno, přicházím se na závody bavit tím, co dělám. Pokud v jednu chvíli zjistím, že mne to již nebaví, mohu to změnit a udělat jak já chci.. Já nechci „kariéru“. Proč bych měl být jako všichni ostatní? Chci dělat to, co mě dělá šťastným.
Ani ne. Mám skvělou skupinu lidí kolem sebe, je jich kopa a neříkám, že to štve Boba [Moore], ale rozhodně to pak pro něj není snadný úkol, když řeknu: „pojďme dělat něco jiného“ Jsem si jistý, že si užívá tu výzvu změny a užívá si vyjednávání. Měl jsem několik skvělých smluv – některé fantastické smlouvy – v MotoGP a také WSBK. Udělali jsme několik dobrých obchodů. Motocyklový závodník dnes nemusí být jen talentovaný na trati, je třeba dělat různé věci od závodění po vytváření mediální pozornost a já jsem odvedl dobrou práci, zejména na evropském trhu. Ze strany společnosti Monster je dobré i když si můžete vytvořit některé titulky. Jsem si jistý, že nechtějí jen nudného jezdce. Jasně, že všechny věci nedělám nejvíc logickým způsobem, ale užívám si „svou cestu“, a možná v příštích několika letech se usadím a zůstanu s týmem a výrobcem. Čekáme rodinu a jsem velmi spokojen s životem nyní. Je příjemné být schopen mít možnost volby v tom, co chcete dělat a ne vždy být nucen.
Vytvářet takové charisma: je to něco na čem se dá dál pracovat a přemýšlet o tom? Koneckonců, jak jsi řekl, že tímto způsobem pomáháš vyvolat pozornost tisku …
Já vznáším připomínky a to je jako nebe pro novináře, protože mohou brát věci od nich, ale polovinu věcí tak nemyslím. Nemyslím si, že musím jít na tiskové konference s dobrou jednořádkovou odpovědí nebo něčím podobným. Dělal jsem opravdu hodně mimo tisk v průběhu let v MotoGP a nejsem nejtalentovanější jezdec na startovním roštu – naprosto jistě. Budu vyhrávat světový šampionát? Je to obtížné vědět, ale budu vždy dávat 100% tomu to dělat. Myslím, že budete potřebovat něco jiného, tady v tomto paddocku-
Rozdíl?
Přesně tak, a „já jsem já“ nezměnil jsem se. Vzpomněl jsem si, jak bylo před lety řečeno, že jsem přišel tak arogantní, ale já to vidím, jako že je to normální. A vždycky říkám pravdu. Nebudu lhát o ničem, a když si myslím, že je něco špatně, pak to řeknu. Zřejmě to je pro ostatní arogantní … ale tak to není. MotoGP je plné lidí, kteří neříkají pravdu. Jdou „kolem“ pravdy, aby se nedostali do potíží oni sami … nebo jejich tým či výrobce.
Pokud zaviním havárii na motorce, pak jako první položím ruku na srdce a řekl „narazil jsem ho …“ ale když něco není v pořádku, pak budu zase první, kdo to řekne. Někteří tak, někteří onak, ale na konci dne jsem měl skvělou kariéru až do teď a já nezměním způsob, jakým se vyjadřuji. Miluji být v MotoGP a rád jsem vídal fanoušky, jak přicházejí sledovat motorky. Myslím, že bych měl zůstat takový, jaký jsem.
Takže pokud bys byl jedním z těch fanoušků, jak myslíš, že bys viděl sám sebe?
Ehm … upřímně rád bych si myslel, že jsem někdo, kdo vynaložil čas a úsilí, i když všechno mohlo být obtížné a pro mne tak také pro tým. Vždycky dávám 100% … a až do konce. Potřebujeme fanoušky, aby byli tady, protože kdyby to pro ně nebylo možné pořídit si motocykly, nápoje a vše ostatní pak my nejdeme závodit. Musíme si jich vážit a budeme to dělat poctivě. A většina jezdců to také dělá. Pro Valentina [Rossiho] je to mnohem těžší, než pro kohokoli jiného, protože polovinu času se nemůže pohnout. Já mám hodně podpory v Evropě a Japonsku, a i v Americe. Myslím, že někteří fanoušci mě vidí jako normálního člověk a možná proto to není důvod pro ostatní. Je to pro mně milé. Jistě, že někdy jsme zaneprázdněni a nemůžeme se vždy zastavit na fotografie nebo podpisy. Máme zde časový plán, a je zklamáním, když se nemůžeme vždy zastavit a dát autogram, ale snažím se pozastavit aspoň pro děti, protože si vzpomínám, kdy jsem také byl dítě a čekal jsem na autogram.
Pro mě se tak nezměnily-
Protože ty jsi poskakoval pořád okolo …
To jo! A měl zábavu. Vidíte stejné lidi ve stejných týmech a já mohl napsat scénář toho, co řeknou na tiskové konferenci, a toho, na co se novináři budou ptát. Není to jako házet špínu na někoho, ale lidé si stěžují na MotoGP, jezdce nebo na odpovědi, které slyší, ale to je proto, že nejsou kladeny správné otázky. Lidé nemají říkat nebo dělat věci, protože mají strach z osoby nebo ze sponzora, a musím přiznat, že když jsem byl v Ducati držel jsem se trochu víc. Líbí se mi, co se bude dít příští rok: skutečnost, že Lorenzo se přesunuje, že Rossi řekl, že „nemá koule“. To je to, jak by to mělo být. Jsme soupeří proti sobě. Vycházel jsem téměř s každým v tomto paddocku – zejména s jezdci – si budu potřásat rukou … ale když se dostaneme na trať, to je jiný příběh. Závodění je závodění. Je-li v sázce tolik, chápu, proč tyto tři nebo čtyři [top] kluci jsou takový, jací jsou mimo trať.
Pravidla FIM přinesla v roce 2016 kontrolu, prohlášení jezdců a týmů o MotoGP se zdály být trochu přehnané …
Na konci dne jsme nevěděli, co na to říct. MotoGP je dobrý šampionát. Uspořádání této série není snadný úkol. Máte sedm-osm výrobců, kteří na vás křičí, dvacet dva jezdců, kteří chtějí „jedno“ všichni ostatní chtějí „ono“; není to lehké. Poté dělat pravidla, pak najít pneumatiky … Myslím, že Carmelo a Dorna dělají skvělou práci a dělají ji úplně. Co se stalo v šampionátu loni se stalo [v odkazu na Sepangu a incident Rossi-Marquez] a tam není moc, co můžete dělat. Myslím, že pravidla, o kterých mluvíme byli hlavně o sankcích. Jsem první, kdo není vždy politicky korektní, ale je toho dost, co se přenáší do paddocku a vy musíte respektovat sponzory, výrobce a další jezdce.
Upřímně chci říct, že jsem v lepší kondici, než kdy jindy … a to jsem vždycky tvrdě trénovat tak jako tak. Takže jsem fit … ale tělo mě bolí! Ramenní operace, kolena jsou v pr****, moje ruce jsou unavené a také operované a poškozené. Legrační, že se ještě můžete dostat z postele a trénovat. Miluju jízdu na kole. Budete dál pokračovat a bude vás to vracet do závodu na motorku. Nejsem starý, ale myslím, že každý motocyklový závodník není nikdy úplně fit; vždycky jedete s nějakým problémem. MotoGP je stresující pro tělo … a někdy přijde myšlenka … ale já bych neměnil za nic na světě.
Prvně jsme dělali rozhovor, když jsi vyhrál Mistrovství světa Supersportů v roce 2009 a že jsi se poté trochu změnil psychicky i fyzicky – jak jsi očekával. Co můžeš říci o tomto vývoji?
Vždycky jsem trénoval trochu příliš tvrdé a jsem si jistý, že jako nikdo jiný v tomto paddocku. Nikdy nejsem unavený na kole, ani horní část těla, cokoliv. Nejsem ten nejtalentovanější, tak mám pocit, že musím pracovat tvrději. Nejsem jako Lorenzo, který může uzavřít clonu a být celý jako stroj. Jsem si jistý, že má nižší tepovou frekvenci než já, když jede, ale při tréninku a jízdě na kole, se vsadím, že bych se s tepovkou přiblížil. To si garantuji. Udělal jsem tolik v průběhu let a myslím, že jsem pracoval víc než kdokoli jiný, abych byl připraven. Mám rád čokoládu tak moc …! Nikdy jsem nechodil do posilovny a sotva kdy tvrdě posiloval. Jen jsem jezdil na motocyklu. A cyklistika, to je moje velká vášeň a tam byl ten moment, kdy jsem začal přemýšlet, jak to dělat profesionálně, ne z nějakého důvodu, ale dělat něco jiného. Jsem asi trochu příliš starý na to, to teď změnit, ale budu závodit v tomto roce na dobré úrovni.
Ha … Jsem opravdu nadšený. Budu muset opravdu změnit svou mentalitu. Jak každý říká, mít dítě vás změní a jsem si jist, že i já jsem na to připraven. Jsem motocyklovým závodníkem, takže jsem sobecký a vím, že jsem takový – ale nejsem hrubý, nebo arogantní na nikoho – ale když chci jít doleva pak půjdu, jestli mne to posune ryhcleji vpřed nebo si myslím, že to tak bude. Vím, že se změním, ale ne, pokud jde o můj postoj k závodění. Budu obětovat stejně, ale budu mít také něco jiného, o co se budu starat. Je to přesně to, co potřebuji v tomto bodě své kariéry. Jsme oba tak nadšení a nemůžeme se dočkat, až do srpna.
Text a foto: TZ