Britská trojka

Triumph Street Triple

Text: Ivan „Scoob“ Bezděk

Foto: Jana Kolací, autor

Narozdíl od švédské trojky, známé z pornofilmů a ruské trojky (dva provozují sex a třetí jim hlídá džíny, aby je někdo neukradl), je tahle britská trojka čistá jako lilie. Čistá ve výkonu, obratnosti i vzhledu. Ovšem čistota zdaleka neznamená nudu.

Menší a o něco slabší varianta nabušeného Triumphu Speed Triple si v žádném případě nemůže stěžovat, že by snad byla v roli odstrkované Popelky. Od roku 2007 se jí podařilo prodat více než 50 000 kusů, což už samo o sobě svědčí o tom, že by měl motocykl fungovat na jedničku. Ostatně proč by neměl, už jen pohled na základní technické parametry způsobí u ovládajících se jedinců lehké bušení srdce, ti mentálně slabší začnou dokonce slintat. Řadový tříválec, poznávací značka britské továrny, totiž stroji dává slušných 106 koní a 68 Nm točivého momentu – to vše při provozní hmotnosti 182 kg. Čili žádná uječená nicka, která nadělá víc kraválu, než parády. Pokud si k té hmotnosti přidáte ještě údaj o výšce sedla, které je 800 mm nad zemí, logicky dojdete k závěru, že se Anglánům povedlo stvořit stroj pro takzvané „široké masy“. Ovšem nutno dodat, že by ty masy měly umět alespoň trochu řídit…

Malá kočka

Předchozí větou jsem nechtěl v žádném případě říct, že by snad Street byl zákeřnou motorkou, zlomyslně číhající na sebemenší chybu jezdce, aby ho vzápětí poslala s výsměšným řevem z koncovky výfuku do kopřiv v pangejtu. Kdepak, Street Triple je velice čitelnou motorkou, ovšem na druhou stranu klame tělem – není nijak velký, těžký už vůbec ne a snadno se dá zapomenout na jeho více než stokoňové stádo. Zvlášť když máme všichni v hlavě zafixovaného jeho silnějšího sourozence jako toho správného a jediného predátora.

Pokud bych měl použít příměr ze své oblíbené zvířecí říše, připomíná mi geparda. Není z koček největší, není ani nejsilnější, ale dovede být zatraceně rychlý a mrštný. Ale ještě než se o jeho kvalitách přesvědčíme (nebo nepřesvědčíme) na vlastní kůži, podíváme se, jestli v Anglii něco neodflákli.

Podobnost čistě záměrná

Pokud se budete dívat zdálky, bude mlha a budete stát tak trochu šejdrem, spletete si Speeda se Streetem jen to hvízdne. Viditelné rozdíly zde samozřejmě jsou, například v rámu, umístění koncovky, resp. koncovek výfuku, ale silueta je hodně podobná a stejné jsou i přední světlomety. Další podobnost je ve zpracování, provedeném s pověstnou britskou pečlivostí. Vše lícuje, jak má a nejen to, na mašině nenajdete nic, co by působilo nějak nepatřičně nebo násilně. Jednoduše řečeno, jde o hezký kus motorky. Celek působí díky opticky odlehčené zádi vzdušným dojmem, ba dokonce ani držák registrační značky, známý to hyzdič mnoha strojů, tady nevypadá blbě. Navíc se dá, když na to přijde, vyměnit případně za jiný…

Koncovka výfuku, která na obrázcích vypadá divně, ve skutečnosti zapadá do celkové koncepce, navíc snižuje těžiště. A zase – když bude někomu vadit, existuje přece spousta laděných výfuků.

Designově tedy nemá podle mě Street chybu, a pokud by se vám přece jen něco nezdálo, z katalogu originálního příslušenství pořídíte spoustu doplňků, například „rejč“ pod motor nebo designový větrný štítek. Tak, a jdeme se podívat, jestli nějakou chybku objevíme při jízdě.

Gepardovi na hřbetě

Street se vyrábí ve dvou variantách, základní a verzi R. ERko má proti základu hlavně seřiditelné tlumení a radiální čtyřpístky značky Nissin (základní verze operuje s dvoupístky). Má ale také o 20 mm výš sedlo, takže pro jezdce menších postav nebo malé slečny je vhodnější verze základní.

První, co vám padne do oka po usednutí do sedla, je samozřejmě přístrojovka. Vévodí ji analogový otáčkoměr s houfem integrovaných kontrolek, nad kterým jsou umístěny LED diody oznamující, kdy je čas řadit, vše ostatní se dozvíte z digitálního panelu v levé části palubky. Rychlost, čas, tripmastery, zařazený rychlostní stupeň, údaje o spotřebě, teplotě chladící kapaliny a o množství benzínu v nádrži. Víc není potřeba. Přepínání mezi jednotlivými informacemi probíhá pomocí tlačítek na přístrojovce – možná už by mohl výrobce sáhnout po jinde běžném řešení a umístit ovladač na řidítka, přeci jen šmátrat za jízdy někde vepředu není zrovna bezpečné.

Po nastartování se ozve zvuk typický pro britský čtyřválec. Tedy jeden z mnoha zvuků, protože Triumph jich disponuje širokým rozsahem. Od pobrumlávání přes hvízdot roztočené turbíny až po agresivní zavytí vlkodlaka, kterého právě někdo s rozběhem kopnul mezi nohy.

Spojka jde lehounce, řazení je přesné a na jedničku se mašina plynule rozjede, žádné poskakování se nekoná – vloni byl totiž změněn převodový poměr u prvního rychlostního stupně. I ostatní rychlosti jdou řadit bez problémů, jak je vidět, určitá hrubost britských převodovek je minulostí.

Jak jsem už psal, Street Triple klame tělem a najednou jsem vysoko, převysoko nad legální rychlostí. Motorka pode mnou to nedává nijak znát, ovládání je z říše snů a díky mizivé hmotnosti se stroj překlápí ze strany na stranu jak trochu těžší horské kolo. Většinou mám u naked biků výhrady k řidítkům a všude bych cpal širší, tady ale ani náhodou – ergonomie mi perfektně vyhovuje. Otázkou je, jestli by vyhovovala i někomu, kdo je o dvacet centimetrů vyšší než já.

Co se týká obratnosti, nemá Street chybu, na čemž se zřejmě podepsal vloni nový podsedlový rám, který doznal hlavních změn především v tom, že už nejde o svařenec trubek, ale o odlitek. Změněna byla i kyvka, inovovalo se i u hlavního rámu, který je v současnosti složen z menšího počtu kusů.

Jak bylo řečeno, stavitelné tlumení je výsadou verze „R“, ovšem ani u základu se necítím nijak ošizen, motorka je tvrdá tak akorát, aby se mi na nerovnostech nevysypaly skla z brejlí a zároveň abych neměl pocit, že se vezu na houpacím koni. Stroj kupodivu neztrácí stabilitu ani na podélných nerovnostech, ani když se při razantnějším přejezdu retardéru octne na chvíli ve vzduchu, řízení si pořád zachovává ledový klid anglického gentlemana. Až bych hádal, že je zde tlumič řízení (samozřejmě není).

Co se týká brzd, ani tady není důvod k ohrnování nosu. Dvoupístky Nissin zastaví motorku spolehlivě, pokud se octnete na kluzkém povrchu, podrží vás ABS. Mimochodem ABS, které se dá pomocí tlačítek na palubce jednoduše vypnout (velké plus právě pro naked bike). Pokud byste chtěli využívat zadní brzdu, tak ta disponuje jednopístkem Brembo. Proč si výrobce vybral pro každou brzdu jiného dodavatele sice nechápu, ale jednoznačně tahle volba funguje dobře.

Tak, a dostáváme se konečně k motoru. To, že tříválec má svá specifika a spojuje ty nejlepší vlastnosti dvouválce a čtyřválce je všeobecně známo, takže jen krátce – tenhle motor nemá chybu. Neškube, nemusíte ho cpát do otáček, zároveň když se do nich ale dostanete, zažijete úžasný pocit, kdy byste hádali na mnohem vyšší objem než je 675 ccm. Není problém jet legální rychlostí po městě na šestku, zároveň lze okamžitě naložit a vystřelíte jako šíp až nad hranici 200 km/hod. Velká spokojenost.

Street Triple patří mezi stroje, které vás nezačnou po pár měsících nudit – troufnu si říct, že ani po pár letech. Je ideálním společníkem pro víkendové řádění a hlavně se na něm budete neustále zlepšovat, je až s podivem, co všechno si nechá líbit. Nebezpečí vlastně vidím v jedné jediné věci – tohle není mašina, která by vás nechala v klidu a nutila vás k dodržování povolených rychlostí. Naopak vás neustále ponouká projet ten vingl ještě rychleji, než jste ho jeli minule, taky začnete mít pocit, že auta ve městě se dnes nějak nezvykle courají… takže pozor, abyste nepřišli o papíry. V případě, že by vám stál v garáži Triumph Street Triple a vy se na něj mohli jen smutně koukat, by to byla obrovská škoda.

Motor, převodovka

Řadový tříválec o objemu 675 ccm má výkon 106 koní při 11 700 otáčkách za minutu (při 12 600 otáčkách zasáhne omezovač) a točivý moment 68 Nm při 9 100 otáčkách. Na necelých 200 kg lehkou motorku je to až dost, navíc jde o motor proslulý svou dynamikou. Sekundárním převodem je O-kroužkový řetěz, převodovka má šest stupňů. Řazení je přesné, citlivé, bez jakéhokoliv mechanického hluku. Spotřeba se pohybuje kolem 5,5 litrů na sto kilometrů.

Tlumení

Přední odpružení má na starost nestavitelná teleskopická obrácená vidlice Kayaba 41 mm, se zdvihem 110 mm. Zadní odpružení obstarává centrální pružící jednotka Kayaba o zdvihu 124,5 mm. Přestože nejde tlumení vepředu nastavit, nejedná se o žádný problém, už tovární setup pracuje velice dobře.

Brzdy

Vepředu najdeme dva plovoucí kotouče o průměru 310 mm, dvoupístkové brzdiče Nissin s možností vypínatelného ABS. Zadní brzda je jednokotoučová o průměru 220 mm, s jednopístkovým brzdičem Brembo (opět možnost ABS).

Vyšlo v Motorbiku 8/2014