Malá pláž a bílé útesy se přibližovaly rychleji, než by se kapitánovi Charalambosovi Kompothekras-Kotsorisovi líbilo. Jeden pochmurný večer v říjnu 1980 se jeho nákladní loď MV Panagiotis těžce prodírala vlnami, narážejícími do jejich boků.
Za 45 let existence už tahle stará bárka něco prožila a její motor nebyl zrovna v nejlepší kondici. Posádka zabednila všechny palubní poklopy a dvířka na bezvládné lodi, unášené vlnami na místo svého posledního odpočinku. Najednou se vše zastavilo a trup se otřásl nárazem.
Poslední plavba MV Panagiotis proběhla přesně před 37 lety. Loď, obestřená pašeráckými historkami, vytvořila jeden z nejmalebnějších vraků světa. Kompothekras-Kotsoris a jeho posádka plavidlo opustili v perfektně izolované zátoce na východě řeckého ostrova Zakynthos a vytvořila tak fenomén, zvaný pláž Navagio (Vrak). Ztracená loď se brzy stala lákadlem pro zvědavé turisty.
Navagio je přístupná pouze z moře; díky tomu si svoji mystickou auru uchovává už přes čtvrt století. Kombinace krásy, klidu a koroze inspirovala filmový štáb k zachycení ryzí symbiózy mezi mužem a jeho motorkou. Tým oslovil světového šampiona MXGP FIM Motocross z roku 2015 a člena továrního týmu Monster Energy Yamaha, Romaina Febvreho.
Po vyřízení všech potřebných formalit se začalo s převážením veškerého potřebného vybavení z druhé strany ostrova. Na stavbě “trati“ se podílel tým 23 lidí, kteří na pláži odvedli přes tisíc hodin práce a přesunuli dvanáct tun písku.
Týden před začátkem natáčení ale začaly problémy. Na Zakynthos se přihnala bouře a celý “plac“ byl přes noc zničen. Začala hektická a stresující práce; 60% trati muselo být postaveno za pouhý den. Produkční tým sehnal jediného kapitána, který byl ochotný pomoci a na pláž dopravit tunu vybavení včetně Febvreho motocyklu.
Potíže však nebyly u konce – kvůli nedostatku přímého slunečního svitu musela být část scén natočena v noci.
Za kamerou stáli režisér Alexis Lychnaras a oceněný filmař Mikey Neale. „Bylo to unikátní místo, nic jsme ale nedostali zadarmo,“ říká Velšan. „Při natáčení v listopadu máte k dispozici asi 1,5 hodiny slunečního svitu denně, proto jsme se rozhodli natáčet v noci. Museli jsme překopat celý plac, sehnat generátory, světla a speciálního technika.“
„Celá věc se ukázala mnohem náročnější, než jsme čekali. Nakonec jsme ale všechny potíže překonali, protože celý tým táhl za jeden provaz,“ přiznává režisér Lychnaras.
V srdci celého projektu stál Febvre, který přijel po konci MXGP sezóny a třetím úspěchu na Motocross of Nations. „Na podivnějším místě jsem ještě nejezdil,“ uznal talentovaný Francouz. „Jsem zvyklý na krásné tratě a krajinu v zemích, jako je Argentina, ale tohle je přímo na pláži, kde ta loď uvízla.“
Písečná trať Febvremu neumožňovala opravdu agresivní jízdu, protože se mu v zatáčkách “zasekávalo“ přední kolo. Natáčecí den obvykle končil kolem 11. hodiny v noci což znamenalo, že do přístavu se štáb dostal až v brzkých ranních hodinách. Febvre však situaci snášel s trpělivostí profíka.
„Být továrním jezdcem je pro mě splněný sen a příležitosti jako tahle jsou příjemnou součástí toho všeho,“ říká. „Další skvělou věcí je mít tak šíleného sponzora jako je Monster. Vymýšlejí a dělají unikátní věci jako málokdo na světě.“
Po většinu času je na pláži slyšet jen šumění vln a občasné skřípání kovu z Panagiotis; na rachot Febvreho čtyřtaktu tak budou místní racci dlouho vzpomínat. „Je pravda, že jsme před natáčením několik věcí přehlédli. Navzdory nepříznivým okolnostem jsme však vytvořili něco, na co můžeme být hrdí,“ říká Neale.
„Když jsme naposledy nasedli na loď a na zádi pozorovali pláž, všichni začali jásat a oslavovat,“ vzpomíná Lychnaras. „Byl to skvělý pocit, všichni věděli, že si splnili svůj sen.“
Na pláži Navagio se vše vrátilo do starých kolejí. Stopy pneumatik smyla voda a zrezavělý kov se za zvuku fotografických spouští pomalu propadá do řeckého písku.
Text a foto: TZ