Trojnásobné vítězství v seriálu WorldSBK a sláva v britských médiích jsou jen důsledek chemie, kterou Severní Ir vytvořil v boxu Kawasaki. Jak se mu to povedlo? Vydali jsme se to zjistit do španělského Jerezu…
Na garáži týmu Kawasaki Racing je něco neobvyklého. Ve slunném Jerezu probíhají poslední testovací jízdy roku 2017 a před vjezdem do paddocku je slyšet ohlušující řev superbikových a MotoGP motocyklů. Vnitřek perfektně uklizených garáží je naopak velmi tichý, jen občasné cinknutí nářadí značí, že se zde pilně pracuje. Černé koberce dodávají atmosféru operačního sálu. Čtveřice přítomných mechaniků spolu komunikuje jen pomocí pohledů, gest a pohybů nářadím. Šéf týmu Pere Riba sedí za souhrnným displejem plným dat a provádí úpravy na motocyklu Jonathana Rey, který sedí po jeho boku.
Rea nás usazuje na židli v rohu místnosti, kde kromě několika monitorů s údaji o stroji o testovacích časech visí také police s helmou, rukavicemi, lahvemi na pití a ručníkem. „Guim má rád černý koberec,“ říká o designových preferencích týmového manažera Guima Rody.
Rea je jedním z nejrychlejších jezdců v Jerezu a v prostředí garáže se cítí komfortně, je obklopen svým týmem. Kolem něj probíhají přípravy na pokus o získání čtvrtého titulu. Působí klidnější, než když před pár týdny přebíral druhé místo v anketě BBC Sports Osobnost roku, které ukázalo, jaký zájem o motocykly (a Rea samotného) panuje ve Spojeném království.
Reovy schopnosti a touha po úspěchu ho dostaly daleko. Série 39 vítězství v 78 závodech (a celkem 70 pódiových finišů) ale není jen o dovednostech a spojení s jeho Kawasaki Ninjou ZX-10RR. Vstup do španělského týmu na konci roku 2014 přineslo mělo drtivý efekt.
„V roce 2014 jsme měli tajnou schůzku – která se mimochodem konala tady v Jerezu – na které jsem s Kawasaki tajně podepsal smlouvu v hotelovém pokoji. Vypadalo to jako nějaký pochybný kšeft. Pak jsem na svém skútru odjel do noci,“ usmívá se Rea nad šálkem kávy po skončení testovacích jízd. „Podepsal jsem dohodu o zájmu a Pere vytvořil naši skupinu na Whatsappu. Přivítal mě do týmu a seznámil mě s mechaniky Urim a Arturem. Od té doby jsme byli v každodenním kontaktu. Díky tomu jsme si k sobě rychle našli cestu.“
„Přišel jsem z týmu, kde jsem byl jezdec číslo jedna a ten pocit byl hodně důležitý, takže jsem chtěl docílit něčeho podobného a Pere to chápal,“ dodává. „Tenkrát jsme netušili, co všechno spolu dokážeme.“
„Je zajímavé, že díky novým formám komunikace a sociálním médiím můžete komunikovat s lidmi, které ve skutečnosti neznáte ,“ říká svéhlavý Riba. „Ještě než jsme se s Jonathanem “oficiálně“ potkali na prvním testu, stihli jsme toho hodně probrat. Bavili jsme se o motorkách, rodině, životě; bylo to užitečné. Od prvního dne v práci jsme byli spojeni.“
Rea je rodinný typ a na cestě po třinácti závodech SBK série ho doprovází manželka Tatia a malí synové Jake a Tyler. Od překračování hraček v karavanu nedaleko paddocku se tak plynule přesouvá ke kabelům a součástkám v garáži Kawasaki, kde je také obklopen širokou “rodinou“. „Naše spojení je klíč,“ říká šéfmechanik Uri Pallares. „Johnnyho předchozí týmy byly technicky na výši, ale lidsky? Možná je rozdíl tady. Všichni jezdci tuhle atmosféru nepotřebují, ale on si potrpí na přátelství a důvěru – a to jsme mu myslím poskytli.“
„Musím poděkovat týmovému managementu, že tohle spojení umožnil,“ uvažuje Rea nahlas. „Někteří jezdci mění výrobce nebo soutěž a celou partu si berou s sebou. Pro týmy to musí být skličující pocit, přijít o půlku sestavy. Guim pochopil, že potřebuji ten rodinný pocit a Pere ho vytvořil…je to jako bychom stvořili monstrum.“
„Tihle kluci jsou jako mí nejlepší přátelé. Vyhráváme i prohráváme spolu a vždycky jsem k nim byl upřimný a otevřený. V některých týmem je to spíš “my versus oni“. Někdy jsem jim radši řekl to, co chtěli slyšet, než to, co jsem si opravdu myslel,“ přiznává otevřeně.
Osmačtyřicetiletý Riba je bývalý jezdec světového poháru, který rád mluví. „V prostředí závodění existuje mnoho přístupů a každý jezdec je jiný,“ říká. „Někteří chtějí cítit teplo domova. Jiní jsou “chladnější“, nic takového nepotřebují a jen odvedou svoji práci. Není na tom nic špatného. Společně s Urim, Arturem a ostatními chlapy se známe mnoho let a máme spolu výjimečné a osobní vztahy. Když do týmu přijde nový jezdec, snažíme se ho přijmout do rodiny.“
„Za celý život máte možná čtyři nebo pět dobrých přátel. Mezi ty moje patří kluci a Pere, který je taková otcovská figura,“ říká mechanik Arturo Perez. „Setkáváme se i mimo práci na večeřích, golfu, nebo jen tak. Promítá se to do práce, která pak jde lépe od ruky.“
Mnoho týmů pracuje v harmonii, tohle spojení se však podepisuje i do týmových výsledků.
„Důvěra je důležitá,“ říká Perez. „Když něco provádím s motorkou, tak vím, že Pere a Uri jsou v klidu a naopak.“
„Vypadáme jako idioti, když se při práci popichujeme, ale je to jen náš systém dvojité kontroly,“ říká Pallares. „Když bych si zlomil nohu a nemohl být u závodu, tak Arturo přesně ví, co je potřeba udělat.“
Riba plní funkci „frontmana kapely“ a stará se o psychologickou přípravu. Jeho primárním cílem je vymáčknout z Rey to nejlepší. „Každý jsme jiný a někdy se naštvete, nebo jste frustrovaný, ale to je normální.“
„Jakmile svého jezdce lépe pochopíte, naučíte se poznat, jestli má problémy se ženou, matkou, otcem, bratrem, nebo přítelem,“ dodává. „Pak mu můžete dopřát přesně to, co potřebuje. Například zorganizujete test, nebo závodní víkend jinak, než to děláte obvykle.“
„Mí přátelé doma jsou dobří lidé se zdravými hodnotami a v týmu je to stejné,“ říká Rea. „Jsou to slušní lidé a to byl hlavní důvod, který mě k nim přitáhl. Prožil jsem s těmi chlapy třináct víkendů a šest týmových testů za rok… a rád bych s nimi strávil ještě víc času, protože je to součást mého úspěchu. Obětují mu tolik energie, jako já, takže bychom si to spolu měli umět užít.“
Celé to funguje i opačně. Technický tým profituje z Reovy úžasné vnímavosti a statečnosti na okruhu. „Pamatuji si na jeden silný moment s Johnnym,“ vzpomíná Perez. „Bylo to tady v Jerezu během Superpole. Spadl a vracel se zpátky do boxů. Rychle jsme udělali nutné opravy, on sedl zpátky do sedla a okamžitě zajel nejrychlejší kolo. Říkám Pereovi a Urimu “chápete, jakou v nás ten chlap musí mít důvěru, když do toho naplno šlápne hned v prvním kole…“ Bylo to pro mě osobně velmi příjemné.“
V roce 2018 vejde v platnost nová sada technických regulací, neoficiálně známá jako “hendikep pro Reu/Kawasaki“.
Tým míří za čtvrtým titulem, který jej může paradoxně roztříštit. Volání po Reově přestupu do MotoGP v průběhu jara zesílí a jeho emailová schránka se bude plnit exkluzivními nabídkami. Chtěl by si s sebou chtěl vzít i své nejbližší spolupracovníky, je to ale velký přechod. „Jsme jako rodina, zároveň jsme i profesionálové: Jsem součásti Kawasaki rodiny už patnáct let, což znamená, že o přechodu do MotoGP neuvažuji,“ přiznává Riba. „Musel bych o tom hodně přemýšlet. Znamená to hodně času na cestách a vím, že v paddocku se tam “dýchá“ trochu jinak, protože jsem to zažil.“
Rea ke své budoucnosti zaujímá stoický postoj. Tuší však, že s blížícím startem WorldSBK sezóny se bude muset vyjádřit. „Nebudu si nic namlouvat, tohle jsou nejlepší momenty mé kariéry a je nemožné mířit výš. Příští rok může na mém místě sedět někdo jiný. Ta změna může přijít formou zranění, chybějící sebedůvěry, nebo technického omezení. Nemám pocit, že bych měl někam spěchat, ale přijde mi důležité si tyto momenty užít, protože už se nemusí opakovat.“
„Vždycky klukům říkám, že “žijeme ve snu“, protože se v tomhle světe pohybuji třicet let a tohle prostě není normální,“ dodává Riba.
I přesto existuje velmi reálná šance, že bude mistrovství znovu potaženo zelenou barvou. Neříkají nic nahlas, ale při plánech na rok 2018 si metaforicky mnou rukama. Ve vzduchu se vznáší sebevědomý odér.
„Všichni ví, že Johnny umí jezdit hodně rychle…kdyby ho ale poznali pořádně, tehdy by opravdu viděli, jak je dobrý,“ obhajuje Reu Pallares. „Nikdy jsme nevyhrál v loterii, ale v tomto ohledu držíme výherní los. Tihle lidé v tomhle čase s tímhle jezdcem na vrcholu v kombinaci s touto motorkou, touto značkou… je to neuvěřitelné. Všechno se to sešlo v jeden moment a explodovalo.“
Text a foto : TZ