Žádná divočina Peugeot Django 125
Django. Jméno, které nám, kteří jsme viděli film „Nespoutaný Django“, evokuje něco divokého, nezkrotného a odvážného.
Jo, přesně takový je totiž hrdina tohoto filmu, v podání Jamieho Foxxe. A což teprve stejnojmenný pistolník z ještě staršího filmu, ve kterém hrál hlavní roli charismatický Franco Nero… prostě hero s velkým „H“, samý sval a šlacha, s ostrým pohledem a rukou připravenou na pažbě pistole.
Proto se musím smát, když Jana přiveze do redakce stejnojmenný skútr značky Peugeot. Django? Tenhle dobrák, vedle kterého vypadá agresivně i náš tříměsíční kocour? Hmm, tak se jménem to u Peugeotů tentokrát nevychytali… ovšem to je snad jediné, co se příliš nepovedlo.
Django totiž není žádný desperát a akční hrdina, Django je retro. A velmi povedené retro, ke kterému lehce boubelatá stavba prostě patří. Ovšem výrobce se nesoustředil jen na celkový vzhled „aby to z dálky vypadalo jako klasika“, je zde promyšlený každý detail, od moc hezkých (a funkčních) zrcátek až po stylové zadní světlo. Pravda, na přístrojovce je sice použit krom analogového rychloměru (který má stupnici jak v kilometrech, tak v mílích) i digitální displej, ale kupodivu zde nepůsobí rušivě. Moc hezkým prvkem jsou též integrované blinkry (s akustickou signalizací) a kónický přední světlomet. Potěší i přítomnost tlačítka varovných blinkrů.
Django působí na první pohled robustně, ale je spíš široký, než velký. A není ani těžký, hmotnost činí pouhých 135 kg. Po usednutí do 770 mm vysokého sedla máte pocit, že jste doma – ergonomie je ryze skutroidní, vše máte po ruce. Jednoválcový čtyřtaktní motor o výkonu 7,5 kW, krmený karburátorem, samozřejmě nedává stroji zrychlení dragsteru, ale taky není žádný lenoch, a pokud vezmete víc za plyn, rozpohybuje Djanga vcelku ochotně. Maximální rychlost se pohybuje (dle zátěže) kolem sta kilometrů v hodině, spotřeba pak pod 4 litry na sto kilometrů. Co se týká jízdy samotné, nedá se jí snad nic vytknout: tlumení je slušné, ovladatelnost taky (díky pneumatikám 120/70 – 12 si toho můžete dovolit dost i v náklonech). Kotoučové brzdy, přestože nemají ABS, jsou velmi dobře dávkovatelné i účinné a sedlo pohodlné. Mimochodem, co se týká sedla – testovali jsme model Django Sport, který disponuje sedlem jen pro jezdce, ovšem sedlo pro spolujezdce dostanete už v ceně též. Krom Sportu můžete jít do některého z dalších modelů, Heritage, Evasion nebo Allure (Evasion a Allure mají navíc ještě plexištítek, Evasion pak přední nosič a Allure topcase). Všechny modely jsou opatřeny výklopnými stupačkami pro spolujezdce a velkorysým chromovaným madlem.
Pokud se zaměříme na praktickou stránku věci, tedy na odkládací prostor, ani zde nebudeme zklamáni. Krom výklopného háčku na aktovku v přední části najdeme i dvě schránky – do té levé toho tedy moc neposkládáme, neb je zde tankovací otvor, zato ta pravá pár drobností pojme, navíc je v ní i zásuvka 12V. Schránky se odemykají pomocí zámku, umístěného na kapotáži nad nimi – a výrobce evidentně myslel hlavou, takže se otevírají dovnitř a ne že se vyklopí směrem dolů (takže vám ze schránky nic nevypadne, sotva jí otevřete) .
Hlavní zavazadlový prostor pod sedačkou otevřete klasicky klíčkem ve spínačce a v té chvíli pochopíte, že šířka zadku Djanga má něco do sebe, místa je tu totiž dost a dost.
Peugeot Django nepatří mezi nejlevnější stroje, stojí 85 000,- Kč. Ale také se nejedná o nic z řady rozpočtovek, podobných si jako vejce vejci. Za své peníze dostanete perfektně zpracovaný, stylový skútr, který nadělá spoustu parády jak dnes, tak za deset let – tenhle design prostě nestárne. Django tak „bude slušet“ komukoliv – ať už s ním pojedete do práce, nebo ho půjčíte partnerce na nákup nebo potomkovi na dojíždění do školy. Prostě kamarád pro celou rodinu…
Text a foto: Ivan „Scoob“ Bezděk
Vyšlo v Motorbike 1-2 2015