Yamaha YZ 125 a YZ 250

Když jsem se loni na konci sezóny dozvěděl, že bych pro Motorbike mohl otestovat kompletní sortiment dospělých motokrosových modelů od Yamahy, neváhal jsem ani vteřinu. Produkty tří ladiček jsem měl vždycky rád a od roku 2000 jsem mimo dvouletou expedici k výrobci žlutých motocyklů závodil pouze na Yamahách. Na základě těchto zkušeností si myslím, že dokážu vývoj modrých motorek dobře porovnat a ohodnotit.

Yamaha je posledním japonským výrobcem motokrosových strojů, který nabízí dvoutakty i čtyřtakty. Porovnání čtyřtaktních modelů jsme vám přinesli již na konci minulého roku, nyní se podíváme na dvoutakty.

Na motorkách této značky v minulosti závodili slavní závodníci. Stačí si připomenout jména jako Doug Dubach, Mickael Maschio, David Vuillemin, Allesio Chiodi, Jeremy McGrath nebo stále ještě závodící Chad Reed. Ti všichni velmi úspěšně závodili mimo jiné právě na dvoutaktech od Yamahy. Úspěchy těchto jezdců jsou vesměs zapsané v pomyslné motokrosové síni slávy, a nám tak musí být jasné, že tyhle motorky musí být minimálně velmi silným soupeřem pro v současné době ve svých třídách v motokrosu dominující dvoutaktní produkty evropských značek.

Než skočíme do terénu, pojďme se krátce podívat do historie

Yamaha vždycky patřila mezi motorky s velmi dobrou směrovou stabilitou. Platilo to už o provedeních s rámem z chrommolybdenových trubek (železný rám) a tuto vlastnost si ponechala i v provedení s rámem hliníkovým, který přišel v roce 2005. Motor nikdy neplatil za žádného dravého rváče, naopak Yamaha (nemluvím o některých „splašených“ laděných motorkách z USA nebo ze Švýcarska, které rády fungovaly, jako by se ovládaly tlačítkem „ON – OFF“) sázela více na průběh výkonu. Tato vlastnost platila obecně pro 125ccm i pro 250ccm.

S příchodem čtyřtaktních čtyřistapadesátek se výrobci snažili u velkých dvoutaktů o navýšení výkonu z důvodu konkurenceschopnosti. To byla doba věčných spekulací, jestli je lepší dvoutakt nebo čtyřtakt, a startovní pole bylo rozdělené cca půl na půl. Důsledkem navyšování výkonu byla horší charakteristika točivého momentu a motorky se stávaly pro jezdce náročnější na ovládání. Sice pocitově „více jely“, ale svého jezdce rychleji unavily.

Dnes je situace jiná. Každý ví, jaké jsou výhody čtyřtaktu a kde je v terénu místo pro dvoutakt. Nejen já jsem tak byl velmi mile překvapen, když jsem se po tolika letech při testování na dvěpade svezl. Motorka o hodně příjemnější, než před deseti lety. Ale o tom až později.

Nejprve se podíváme na YZ 125

Stopětadvacítka je první „dospělou“ motorkou a junioři, kteří končí s kubaturou 85 ccm, by ji nikdy neměli vynechat. Naopak. Pokud to myslí se svým dlouhodobým motokrosovým růstem vážně, je jejich povinností učit se na 125ccm maximálnímu nasazení. Co se na dváce před zatáčkou neodřadí a v zatáčce neuspojkuje, to už se na výjezdu neokecá. Malý dvoutaktní motor prostě chyby neodpouští a to je přesně to, co motokrosová mládež potřebuje. Přesnost, dravost, nasazení. Pak vše funguje jak má a YZ 125 v tom skvěle pomáhá. Na modelu 2015 nalezneme stejně jako na YZ 250 nové širší stupačky, upravené pérování, vycházející ze čtyřtaktních modelů, nové brzdy, jiné plasty a další vylepšení. Po usednutí do sedla vše najdete na svém místě. Spojková páčka nevyžaduje mnoho síly, což je příjemné vzhledem k charakteru motoru. Ten potřebuje točit, točit a zase točit. Tedy přesně to, co jsem psal o pár řádků výše. V depu jsme s J. Čepelákem prohodili, že jak už jsme ze stopětadvacítek skoro 20 let pryč, máme o ten malý uječený motor strach, brzy řadíme a pak dváca ztrácí výkon. Otáčky jsou ale to poslední, čeho by se malá Yamaha bála a stejně tak dobře je na tom s životností motoru. V porovnání s konkurencí patří mezi nejspolehlivější. Při jízdě je znát nízká hmotnost, která úplně svádí k hravému, ale zároveň razantnímu jízdnímu stylu. Kdybych měl o pár kilo méně, určitě bych tuhle motorku chtěl mít ve své garáži, jednou za čas ji vytáhnul a pořádně provětral.

YZ 250

Dvoutaktní dvěstěpadesátka je už motorka „pro velké kluky“. Jednou takový zdvihový objem než u stopětadvacítky vyžaduje trochu rozumnější jízdní styl, protože jinak by se vám mohlo stát, že vás dvěpade někde ztratí. Já sám mám tyhle motorky rád, protože jako trenér si myslím, že pokud jezdec z malorážky přestoupí na dvěstěpadesátku, na přesnosti a agresivitě nemůže nijak moc slevit a zároveň musí hodně přemýšlet a včas řadit. Přetočený dvoutakt (třeba na rozdíl od 350 4T) dopředu už prostě nejede. Když pak s těmito návyky, např. ve dvaceti, přejde na 450 4T do třídy MX1, nechybí mu agresivita a dravost, ale zároveň umí poslouchat motorku a pohybovat se v pásmu točivého momentu. Ruku na srdce, to jsou návyky, které ve třídě MX2 většině jezdců prostě chybí. Když stojíte u trati a koukáte na mladé jezdce v MX2, mnohdy máte pocit, že ani neví, co se trvale na omezovači v tom motoru děje. Ale to je jen můj názor a mnoho lidí se mnou asi nebude souhlasit. Další otázkou je, kde se dá vlastně s 250 2T závodit. Je to ve třídě MX1 a v tu chvíli může být dvoutakt ve značné nevýhodě. I proto jsem rád, že existují závody mistrovství Evropy EMX 300 2T a doufám, že svou úrovní půjdou nahoru. V letošním roce se těchto závodů bude účastnit velký dříč a nadějný junior, Dušan Drdaj, takže jsme i jeho požádali o zhodnocení patnáctkové YZ 250. K tomu ale až za pár řádků.

Jaký tedy nechala YZ 250 dojem na mě? Posezem a pérováním velmi podobná stopětadvacítce, motoricky velmi příjemná. Jednoduše motorka, se kterou se už i s vyšší hmotností dá jet pěkně rychle. Motor se dá při průjezdu tobogánem lehce podtáčet, i když na výjezdu je dobré ho pobídnout spojkou. Ne vždy je to ale nutností. Dnešní velké dvoutakty jsou opravdu o hodně příjemnější a použitelnější, než v době, kdy končila jejich převaha ve třídě Open, jak se tehdy říkalo dnešním MX1. Když porovnám YZ 250 s jejím soupeřem ve třídě, tedy se čtyřtaktní YZF 450, má dvěstěpadesátka větší sklony např. při dobrzďování do rychlé táhlé zatáčky odskakovat do strany. V tuto chvíli je 450 klidnější. Podotýkám, že jsme ale jezdili se sériovými novými motorkami v originálním nastavení. Jak se ale dostaneme do techničtější části tratě, logicky se s dvěstěpadesátkou lehčeji mění směr. Je to dáno menšími rotujícími hmotami a celkově menší hmotností. V každém případě na mě nové Yamahy udělaly velmi dobrý dojem jak po stránce motorické, tak podvozkové a bude záležet hlavně na jezdci, jak dokáže tento potenciál využít.

Co nám o YZ 250 řekl náš reprezentant ve třídě EMX 300 2T, Dušan Drdaj?

Podle mého osobního názoru Yamaha YZ250 patří na nejvyšší příčky v hitparádě motokrosových motocyklů. V minulých letech se mi dvoutaktní Yamahy moc nelíbily kvůli plastům, ale pro rok 2015 nastal v Yamaze pokrok a motorky se po stránce designu inovovali. Ze svých zkušeností z jízdy na motocyklu jiné značky musím u Yamahy vyzdvihnout velmi kvalitní pérování a stavbu podvozku. Motorově je na tom motocykl také dobře, ale myslím, že pro jezdce jezdící MMČR je třeba provést pár změn. Jelikož se chystám odjet celé MMČR a dále EMX300, tak motorových změn provádíme více, např. se bude upravovat hlava, válec, klapky, atd. Velký vliv na výkon má samozřejmě výfuk. Po dobrém natryskování je s novým výfukem poznat ihned obrovská změna. Originální řídítka mi přijdou dost měkká, jelikož jsem je hned na třetím tréninku, po nedoskočení lavice, ohnul. Musím ale pochválit nově vymyšlený airbox, do kterého se po letošních úpravách plastů dostane nejméně o polovinu méně prachu a špíny. Můj přechod z Yamahy YZ125 na Yamahu YZ250 byl od začátku poměrně jednoduchý. Samozřejmě, 250 má silnější motor a obzvlášť po menších úpravách se ukázalo, že má výkonu až až. Kdybych měl stejná řídítka na obou motocyklech a sedl si na ně se zavázanými očima, nikdy bych nepoznal rozdíl a to se mi velice líbí. Doufám, že se zvedne konkurence v téhle loni nově vypsané třídě mistrovství Evropy a bude se na co koukat. 

Více o značce Yamaha na: www.yamaha-motor.cz

Text: Aleš Doležal

Foto: Jana Kolací

Vyšlo v Motorbike 3/2015