První vlaštovka – Yamaha Tricity

Text a foto: Ivan „Scoob“ Bezděk

Že by se s tříkolovými skútry roztrhl pytel, se ještě skutečně říct nedá. Pravda, už nejsou takovou exotikou jako před pár lety, ovšem zatím jakoby velké značky pořád ještě váhaly, zda zařadit takový stroj do svého výrobního programu.

Ovšem jak se zdá, začíná se blýskat na lepší časy a tak jsme mohli před časem na zahraničních výstavách obdivovat první japonskou tříkolovou vlaštovku, Yamahu Tricity. Onen obdiv tedy trochu opadl po zjištění kubatury dotyčného stroje, na rozdíl od ostatních „tříkolek“ jde totiž v případě Tricity o objem motoru pouhých 125ccm… na druhou stranu proč ne, proč nezaplnit „díru“, která v nabídce je. Vlastně byla.

Přesto jsme byli zvědaví na Tricity víc, než tomu je obvyklé u ostatních skútrů. Přeci jen máme tříkolky zafixované jako robustní, mohutné stroje, které k rychlejšímu pohybu pár koníků navíc potřebují.

Ovšem nutno říct, že Tricity robustní není, pokud si dokážete odmyslet přední dvojici kol, má rozměry běžného skútru. A navíc ona dvě přední kola skútr ani příliš nerozšiřují (385 mm). Díky tomu se neztratíte ani v hustém provozu, jednoduše prokličkujete jako s jakýmkoliv jiným malým skútříkem. Už vůbec se pak nejedná ani o nějak zvlášť těžký stroj – Tricity váží 152 kg. Prostě nemáte pocit, že by vám v garáži přistál nějaký mastodont.

Co se týká vzhledu a zpracování, není Tricity co vyčítat. Design bude vyhovovat jak teenagerovi, tak jeho matce, nejde o nic zbytečně usedlého, ani extravagantního. Zpracování plně odpovídá tradicím japonských značek, nikde nic nevrže, plasty lícují, jak mají, vše je na svém místě. Jednoduše řečeno, Tricity je hezký stroj, což umocňují i detaily, například integrované blinkry, výrazný přední světlomet či sekce zadního osvětlení. Vše dle hesla, že co je jednoduché, nemusí být nutně ošizené.

Tricity do City

Je jasné, že Tricity neaspiruje na nějaké vzdálené přesuny, jde vyloženě o městskou záležitost, přestože jízdní pozice je pohodlná. Ale od jednoválce o objemu 124,8ccm s výkonem 8,1 kW (teda cca 11 koní) asi nikdo nebude očekávat, že s ním bude lítat po dálnici.  Což ovšem neznamená, že byste se na křižovatce museli odstrkávat nohou, abyste se vůbec rozjeli. Ve městě povolená rychlost 50 km/hod. je tu hned a skútr se ani nenechá moc přemlouvat k rychlostem vyšším, na městských okruzích, kde můžete jet sedmdesátkou, tedy nebudete za loudu. Maximálka je někde lehce pod 100 km/hod., samozřejmě záleží, jako u všech malorážek, na hmotnosti jezdce. Ani při vyšší rychlosti se nemusíte obávat nějaké nervozity, Tricity drží stabilitu vzorně i v devadesátce.

Co se týká ovladatelnosti, samozřejmě je zde rozdíl oproti klasickému skútru. Tedy myšleno pozitivně. Zatímco u některých ostatních tříkolek je třeba si trochu zvyknout, zde vám vůbec nepřipadá, že byste měli vepředu dvě kola. Že je něco jinak vám dojde až ve chvíli, kdy už byste se zřejmě na nepříliš přilnavém povrchu s klasickým skútrem váleli, tady si můžete dovolit přeci jen o dost větší náklon. Yamaha u Tricity používá podvozek LMW (Leaning Multi Wheel) a za sebe mohu říct, že mne – co se týká hbitosti a rychlé reakce – tahle konstrukce velmi mile překvapila. Systém je vybaven rovnoběžníkovým mechanismem a dvěma nezávislými teleskopickými vidlicemi, což umožňuje náklon kol a na perfektním manévrování se podepisuje i rozložení hmotnosti 50:50.

Na tlumení také nelze nic moc kritizovat. Předek je nastaven komfortně, zadní tlumení je trochu tvrdší. Ale ne tak, aby to bylo nepříjemné. Brzdy jsou samozřejmě kotoučové, vepředu jsou dva kotouče o průměru 220 mm., vzadu jim pomáhá jeden kotouč 230 mm. A opravdu pomáhá, tedy spíš ty přední pomáhají jemu – pokud zmáčknete páčku přední brzdy, brzdíte jen předek, při použití zadní brzdy se ale brzdný účinek rozloží jak na zadek, tak i na předek. Díky konstrukci podvozku lze brzdit i v zatáčce, zatímco „dvoukolka“ se většinou při brzdění ve vinglu narovná jak štafle, Tricity pokračuje ve zvolené stopě. Brzdovou soustavu lze vylepšit doplňkově ještě systémem ABS. Ruční brzdu, na kterou jsme u většiny tříkolek zvyklí, zde nehledejte – žádná není. A není ani potřeba, protože ta se využívá u silnějších tříkolových strojů s variátorem kvůli legislativě, aby na ně „dosáhli“ i ti, kteří nemají papíry na motorku. Stopětadvacku můžete řídit tak jako tak.

Užitná hodnota

Od skútru samozřejmě chceme, aby sloužil nejen jako lehký, obratný dopravní prostředek, ale aby byl úsporný a aby měl úložný prostor. Tricity úsporný je, spotřeba se pohybuje kolem tří litrů paliva na sto kilometrů. Jistě, jsou i úspornější stopětadvacítky, ale zase nemají tři kola, že. Přepravní prostor o objemu 20 litrů najdeme pod sedlem (kde je mimochodem i hrdlo nádrže). Dá se do něj tedy odložit helma, batoh s učením, nákup… jako u ostatních skútrů. Pokud by vám to bylo málo, dá se využít ještě klasický háček v přední části kapotáže, který máte před koleny (k zavěšení aktovky, například). Pokud chcete přepravovat pytel cementu, nebo třeba ovsa pro oblíbeného koníka, ani zde vás Tricity nezradí, podlážka na nohy je rovná, takže i objemnější předmět se vám sem vejde. Trochu nepochopitelně ale chybí jakákoliv malá schránka na drobnosti, třeba na mobil, klíče nebo doklady. Jistě, chápu, že jde o jednoduchý skútr, ale kastlík navíc by snad raketu nestál, navíc je zde pro něj prostoru dost a dost.

Chybí také zamykání náklonu přední nápravy. I když slovo „chybí“ není v tomto případě tím pravým – spíš bych měl uvést, že by zamykání bylo zbytečné. Nejedná se o těžký stroj, navíc díky úzkému rozchodu předních kol dosáhnete v pohodě na zem a nemusíte mít při tom nohy roztažené jako… no, nemusíte je mít roztažené bůhvíjak.  Je to stejné jako na normálním skútru (navíc je sedlo nízko, jen 780 mm nad zemí). Pro úplnost ještě dodám, že Tricity má jak hlavní, tak boční stojan.

Yamaha pro Tricity vymyslela zvláštní kategorii, New Mobility. Pokud má New Mobility znamenat pohodlný, snadno ovladatelný, bezpečný a hbitý skútr, pak můžu jen gratulovat – povedlo se! A navíc za cenu, která z Tricity dělá nejlevnější tříkolku na trhu, protože vězte, že tahle legrace vás vyjde na necelých 110 tisíc Kč. A můžeme potvrdit, že za tyhle peníze se opravdu vyplatí.

Vyšlo v Motorbike 3/2015