Před vyprodaným stadionem Markéta v sobotu zazářil nejen skvělý ohňostroj, ale také sportovní výkony světové špičky ploché dráhy. Pražskou Mitas Speedway Grand Prix překvapivě vyhrál Australan Doyle, ale co tomu předcházelo, bylo pastvou pro oči motoristického fanouška.
V základních jízdách jsme měli možnost fandit našemu Václavu Milíkovi, který splnil, co před závodem předeslal. V předchozích letech bylo vidět, že tento český supertalent jezdí dobře, ale zkušenosti světové špičky mu v prvních mikrosekundách po startu prostě vždy chyběly. Tentokrát jsme se mohli přesvědčit, že po jeho ligovém působení v Polsku, kde se světovými esy jezdí pravidelně, svoje zkušenosti vskutku doplnil. A podle toho také jeho jízdy vypadaly – k dravosti přidal i preciznost, a několikrát stadion bouřil, když se na chvíli probojoval na druhé místo a za sebou nechával slavná jména. Nakonec dojel třikrát třetí, mohl si vyjet ještě čtvrtý bod za další třetí místo, ovšem…
V závěru základních kol ujížděl úřadujícímu mistru světa Tai Woffindenovi (který jezdí s Milíkem ve stejném klubu Sparta Wroclaw). V poslední zatáčce Woffinden pod tlakem o postup do semifinále vyjel na kraj do hluboké stopy, až se tajil dech, jak krotil vzpínající se, v hlubočině orající motorku těsně u bariér. Milík jeho problémy koutkem oka zaregistroval, a nejspíš ve zlomku vteřiny zhodnotil, že ani čtvrtý bod mu k postupu nepomůže, stejně tak ani v Grand Prix, neboť jel pouze tento závod na divokou kartu. Ubral plyn, a přenechal tak cenný bod kolegovi, který díky tomu postoupil do semifinále. Každý si na to jistě udělá vlastní názor, faktem ale zůstane, že Milík se posunul o notný kus dopředu. Třeba mu toto přátelské gesto v kolotoči velkých cen jednou pomůže, kdo ví. Vidět ale Milíka, jak nakládá některým špičkovým pilotům včetně dvojnásobného mistra světa, to je něco, co prostě chcete vidět.
Dvě kola semifinále pak v břevnovském kotli zahustila atmosféru. Tolik předjíždění ve čtyřech kolech se nevidí příliš často. Ve druhém semifinále pak Woffinden, který do Prahy přijel v roli vedoucího muže průběžného pořadí, najel do zatáčky tak rychle až neomaleně, že sestřelil Bartosze Zmarzlika. Vzápětí se mu mohutně omlouval, nicméně se tím vyřadil z postupu a připravil se tak o šanci vyhrát na Markétě počtvrté.
Greg Hancock – šestačtyřicetiletá živoucí legenda – vyhrál už první SGP na Markétě v roce 1997. Letos si samozřejmě přál zvítězit v jubilejním 20. ročníku. Jenže Jason Doyle zvolil ve finálové jízdě rychlejší stopu na hraně uježděné a sypké poloviny trati, a i přes Hancockův famózní start na první pozici ho vzal přesně po jednom kole vnitřkem. U šachovnicového praporu si užil pocit ze svého prvního vyhraného závodu Grand Prix v kariéře. Doyle po závodě popisoval pocit, který už zazněl od nejednoho vítěze i v dalších disciplínách: „Říká se, že když jedete pro vítězství, doslova slyšíte, jak v motoru vše tiká tak, jak má, a cítíte, že se ta šance blíží.“ Pocit se mu vyplnil, i přes Hancockovu snahu ho dotáhnout letěl vstříc vavřínům až do konce.
Hancock posléze ujistil fanoušky, že i když ho nezískání vítězství v Praze mrzí, rozhodně se cítí dost mladý na to, aby bojoval o prvenství v mnoha dalších závodech, a pochvaloval si skvělou trať a množství předjíždění: „To dává šanci na skutečné závodění, na změnu pořadí, a to je skvělé.“ A nám fanouškům se takové závody velmi zamlouvají. Třetí skončil Chris Harris, jehož přijely podpořit davy britských fanoušků. Množství polských fanoušků a nutno říci krásných, rudobíle oděných fanynek letos svou odměnu nedostalo, nicméně je skvělé vidět takovou nadšenou základnu u našich sousedů. Podobnou atmosféru v Praze nad Břevnovským klášterem zažijeme 19. září při Memoriálu Luboše Tomíčka, který loni vyhrál právě Polák Przemysław Pawlicki. Hlediště tedy bude opět vřít, a snad počasí popřeje stejně jako tentokrát, kdy průtrž mračen počkala přesně hodinu po skončení závodu zmiňovaným velkolepým ohňostrojem.
Konečné pořadí:
- Jason Doyle 17 (1,3,3,2,2,3,3) + 1. ve finále
- Greg Hancock 18 (3,1,3,3,3,3,2) + 2. ve finále
- Chris Harris 11 (1,1,0,2,3,2,1) + 3. ve finále
- Niels Kristian Iversen 11 (3,3,1,1,1,2,0) + 4. ve finále
- Bartosz Zmarzlik 13 (3,2,2,3,2,1)
- Fredrik Lindgren 11 (2,3,1,2,2,1)
- Tai Woffinden 9 (3,3,2,0,1,d)
- Nicki Pedersen 8 (2,2,0,1,3,R)
- Andreas Jonsson 6 (0,2,3,0,1)
- Peter Kildemand 6 (2,d,1,0,3)
- Piotr Pawlicki 6 (2,1,0,2,1)
- Antonio Lindbäck 5 (0,2,0,3,0)
- Maciej Janowski 5 (0,R,2,3,0)
- Matej Žagar 5 (1,0,3,1,0)
- Chris Holder 5 (0,0,2,1,2)
- Václav Milík 3 (1,1,1,0,0)
Text: TZ
foto: Michal Kohout, Martin Pibyl