Michek zázračně ustál 30metrový let, ale odnesla to jeho motorka: Byla to krizovka, na kterou nezapomenu
Motocyklista Martin Michek si i ve 4. etapě Dakaru udržel vysoký standard. Po 813 kilometrech, z nichž bylo 337 měřených, dojel jezdec týmu ORION – Moto Racing Group do cíle na 19. místě. Největší manko nabral v závěru, ale nad ním tentokrát s úlevou mávl rukou. „V rychlosti 120 km/h jsem narazil do velkého kamene a letěl asi třicet metrů. Ustál jsem to jen absolutním zázrakem, ale odnesla to motorka. Posledních sto kilometrů jsem jel bez zadní brzdy,“ uvedl Michek. Jeho týmový kolega Milan Engel obsadil 28. příčku.
Tak rychlou etapu jsme ještě nejeli, shodli se oba závodníci ze stáje ORION – MOTO Racing Group. Z výsledků to možná patrné není, ale oba by na ni nejraději zapomněli. „Já to jen tak nevymažu,“ řekl po dojezdu Michek. „Začátek byl krásný. Časově jsem se pohyboval do desátého místa, cítil jsem, že jedu fakt dobře, protože jsem vyjížděl před Rickym Brabcem a Pablem Quintanillou a když jsem dojel k tancovačce, tak za mnou pořád byli o pár minut,“ líčil.
Poté slavná rallye ukázala svoji jedovatost. „Na 210 km jsem se mrknul do roadbooku a když jsem zvedl hlavu, tak se přede mnou zjevila taková malá skalka. Nestačil jsem ani ubrat plyn a vzneslo se to. Bylo to, jako když najedeš na rampu, která tě vymrští do vzduchu. Měl jsem štěstí, že jsem na to najel nějak milimetrově přesně a nespadl, ale kvůli tomu nárazu do kamene se mi přesto před očima udělaly bílý hvězdičky,“ popsal Michek. „Takovou krizovku, takový brutální strach jsem neměl opravdu dlouho. Budu to mít v hlavě celý život. Rozdýchal jsem to a jel dál, kvůli všem, kteří mi drží pěsti, jsem do toho zkusil dát ještě maximum a etapu dojel,“ sdělil 17. muž průběžného pořadí.
„Jsem v pohodě, ale odnesla to motorka, zachránila mě. V tlumičích se něco zlomilo, protože cvakají a odešla mi i zadní brzda. Posledních 100 km jsem jel bez ní a to nebylo při té rychlosti jednoduché, takže jsem tam ztratil asi 4 minuty. Ani nevím, jak bych motorce řekl, vzala to všechno na hrb. Patří jí velký dík za to, že stojím na nohou. Kdyby to bylo trošku jinak, tak by z toho byl velký průšvih,“ vyprávěl rodák z Českých Budějovic.
Michek nebyl jediný, který se na onom nebezpečném místě dostal do potíží. „Dost se tam padalo a bylo tam i nějaké vážné zranění. Dneska jsem to prostě i přes ztrátu na konci vyhrál, jsem v cíli a jsem celý,“ odfoukl si. Jeho týmový parťák Engel byl v maratonské etapě osmadvacátý a průběžně je třicátý. „Bylo to strašně dlouhý a moc rychlý. Na trati nás čekalo pár dun, které byly nebezpečné, hrozně ostré. Občas jsem vůbec nevěděl, kde je spád. Naštěstí se všechno potěšilo bez pádu,“ potěšilo ho.
Trochu ho však zamrzelo, že měl ke konci problémy s navigací. „V závěru jsem bloudil. Organizátoři to udělali určitě naschvál, aby zamíchali pořadím. Celý den se člověk snaží, postupně se dostává dopředu a pak přijde tohle. Ale snad každý měl problémy,“ doplnil jablonecký rodák.
