Havran
Text: Ivan „Scoob“ Bezděk
Foto: Jana Kolací, ICON
Vždycky jsem byl ujetej na horory, komiksy a všechno, co s tím souvisí. Takže když jsem před mnoha lety objevil značku ICON, okamžitě jsem se do ní zamiloval.
Na dlouhou dobu ovšem jen platonicky, protože jsme se s touhle značkou nějak míjeli.
Když tedy letos přišla nabídka, zda nechceme produkty ICON otestovat, zajásal jsem. A zároveň nastala muka, kterou přilbu zvolit. Jestliže mám totiž u většiny ostatních výrobců problém vybrat si v současných designech („art“ grafika mě fakt nebere), u téhle americké značky je tomu naopak – jedno grafické provedení je hezčí jak druhé. Bohužel ale nejsem sedmihlavá saň, šišku mám jen jednu a tak jsem nakonec sáhl po modelu Airmada Ravenous. Airmada sice nepatří do nejvyšší řady značky, ale vycházel jsem z toho, že závodit v helmě nehodlám a dle uvedených parametrů splňovala právě Airmada mé požadavky. Skořepina je ze vstřikovaného polykarbonátu, přilba má plně vyjímatelný vnitřek kvůli snadnější údržbě ze snadno vysychatelného materiálu Hydradry, zapínání na D kroužky a také avizovaná hmotnost 1500 g není nic, před čím bych utekl. Objednal jsem si tedy velikost „S“ a zanedlouho dorazila toužebně očekávaná krabice. Netrpělivě jsem helmu vybalil a lehce zmalomyslněl – přišlo mi iXeSko. Blesklo mi hlavou, že se do toho v životě nemůžu nacpat, nicméně jsem to zkusil a musel zkonstatovat, že dodavatel asi ví své – pravda, nasazení přilby mě málem stálo napoprvé uši, ale ve chvíli, kdy jsem se do ní dostal, seděla jak ulitá. A díky těsnému spodnímu okraji do ní spodem nefouká.
Tím se dostávám k ventilaci. Airmada má ventilační otvory na bradě (jeden se ovládá zvenčí, další dva zevnitř) a další na čele, temeni a zátylku. Zkoušel jsem s tím laborovat v minulých horkých dnech a nemůžu si stěžovat, ventilace funguje dobře, je snadno ovladatelná i v rukavicích a vypadá to, že se jen tak nerozsype.
Opačnému problému, tedy abych si nezafuněl plexi zevnitř, brání jednak protimlžící úprava plexi, druhak nosní deflektor. U toho se na moment zastavím – většinou je tenhle deflektor to první, co z helmy vyndám, protože díky velikosti svého čichového orgánu (poslední stadium nosu, dál už jsou jen choboty) do deflektoru při jízdě neustále čenichem strkám, což není nic příjemného. Ovšem u Airmady tenhle problém nemám, takže deflektor zůstal na svém místě.
Plexi je deklarované jako odolné proti poškrábání (nevím, zatím jsem byl natolik opatrný, že se mi ho podrápat nepovedlo) a je stavitelné v několika pozicích. Dost zvláštní je systém jeho zamykání – v plexi je díra, do které zapadne kovový čudl na spodním okraji průzoru (systém PROLOCK). Tenhle systém tedy drží fest, o to hůř se samozřejmě otevírá – chce to trochu cviku. Plexi se dá vyjmout jednoduše bez pomoci nářadí, stejně tak jdou lehko odinstalovat jeho barevné bočnice (takže když se vám plexi poničí, nebo si objednáte jiné, třeba tónované, nemusíte je k němu shánět: použijete ty, které už máte).
Byl jsem samozřejmě zvědavý, jak bude helma hlučná a jakou bude mít ve vyšších rychlostech aerodynamiku. Ani s jedním není problém, na nízkou hlučnost má zřejmě vliv to, jak je helma ve spodní části úzká, na aerodynamiku pak fakt, že jde o jednu z nejmenších helem, jakou jsem kdy měl – tím teď nemyslím onu XS velikost, ale rozměry skořepiny všeobecně.
Coby brýlovce mě taky zajímalo, jak do ní půjdou nasadit brýle a protože používáme hodně interkom, tak také to, jestli se do helmy dá vůbec nainstalovat. Obojí Airmada zvládla v pohodě, brejle jsem si nezlomil a sluchátka, tedy přesněji reproduktory interkomu, mě nijak netlačí.
Mohu tedy říct, že Airmada splnila očekávání, v něčem ho dokonce předčila (třeba právě ohledně ventilace). A navíc ten design…ten se prostě neomrzí.
Vyšlo v Motorbike 7/2014