Mnichovské Grand Turismo – tak lze nazvat model německého výrobce. Model, který získal na svou stranu mnoho uživatelů, o čemž svědčí i nemalý počet strojů používaných například ve vládních doprovodech. Tak třeba šejk v Kuvajtu si ty své „eRŤáky“ nechal pozlatit přímo na výrobní lince… Ale pojďme se podívat na nejnovější RT, ověnčené mimo jiné titulem Motocykl roku 2014.

Etalon

Již první fotky modernizovaného modelu, které se objevily v minulém roce před výstavou Eicma, dávaly tušit, že se do toho mnichovský výrobce motocyklů pořádně opřel, a že výrazně modernizoval tento etalon cestovních motocyklů. Ať už je to změna pohonné jednotky, standardní a příplatková výbava nebo kapotáže vycházející z velkých modelů řady „K“. Už první seznámení na podzimní výstavě a následně na jaře při vyhlašování již zmiňované ankety zvýšilo naši touhu po společných kilometrech. Přání se nám během letošní sezóny vyplnilo hned dvakrát, jednou na jaře a podruhé před pár dny, takže jsme si RT užili dost a dost. I když zrovna u téhle motorky není „dost“ vlastně nikdy… ale nebudeme předbíhat.

To, že model je ve skutečnosti ještě hezčí než na fotkách, nemusím asi někomu říkat. Výrazné kapotáže jsou užší než u většiny touringových motocyklech. Při pohledu zepředu zaujme velký sdružený světlomet, jemuž dominuje velká parabola obdélníkového tvaru, po obou stranách doplněná kulatými parabolami potkávacích světel. Jelikož je motocykl doplněn dnes populárním denním svícením, jsou zde použity led pásy, známé jako „ Angels Eyes“. Celý světlomet je zakryt plastovým krytem, jehož tvar je dokonale zakomponován do dynamických tvarů celého motocyklu. Pod světlem jsou dva otvory pro přívod chladného vzduchu k pohonné jednotce. Po obou stranách světlometu jsou směrová světla, která se rozšiřují ke krajům přední kapotáže a na ně plynule navazují kryty zpětných zrcátek. V horní části je štít, který je elektricky stavitelný pro maximální ochranu jezdce před přírodními vlivy. Na přední kapotáž navazují kapotáže boční, příjemně a dynamicky tvarované – v jejich spodní části jsou výdechy od chladičů vzduchu a končí těsně nad hlavami válců plochého motoru. S tvarem kapotáží koresponduje i tvar pětadvacetilitrové nádrže, kapoty samotné zaručují dobrou ochranu nohou před větrem a vodou. Žádné výtky nelze mít ani k provedení podsedlové části, na které je umístěno dělené sedlo řidiče a spolujezdce a madla pro držení vašeho batůžku a zadního kufru. Po obou stranách jsou sériově montované boční kufry, pro které lze použít i příplatkové centrální zamykání, ovládané tlačítkem na pravém ovladači. S nimi se zamykají i dvě schránky na vnitřní straně kapotáže hned pod reproduktory, kde v té pravé je konektor výstupu USB a Audio. Velké zadní světlo společně se směrovými světly je umístěno na zadním blatníku nad držákem RZ. Při pohledu na pravý bok zaujme citelně zakomponovaná koncovka výfukového potrubí, která částečně zakrývá i designově hezky zpracované sedmnáctipalcové letmo uložené kolo.

Po usednutí na dobře tvarované sedlo řidiče se před vámi objeví slušně propracovaný displej, který je umístěn mezi analogový rychloměr a menší, rovněž analogový otáčkoměr. V jeho pravém spodním rohu je ukazatel teploty motoru, kontrolka stavu paliva, ukazatel zařazené rychlosti, počítadlo kilometrů a dvě denní počítadla. V horní části displeje jsou nezbytné kontrolky, ale vše důležité se odehrává na TFT displeji pod nimi – pomocí tlačítek na ovladačích lze přepínat vše ze standardní i příplatkové výbavy, příkladem mohou být motorové mapy, zobrazující se v levé části displeje. V pravé časti displeje je signalizace zapnutého výhřevu sedla řidiče a rukojetí, společně s tím se zobrazuje průměrná spotřeba, okamžitá spotřeba, dojezd, doba jízdy a hodiny. Uprostřed je nastavování hodnot rádia, nastavení příplatkového tlumení ESA (stavitelného ve třech stupních), ovládacích prvků motocyklů, stupnice šestipolohového vyhřívání heftů a sedla řidiče. Vše se ovládá na levém ovladači tlačítkem „menu“ a vedle umístěného kolečka, které otáčením umožňuje pohyb v menu motocyklu a pohybem do strany slouží k ovládání audio soupravy. Na ovladači jsou ještě tlačítka tempomatu, směrových světel, klaksonu a elektrického nastavování předního štítu. Po obou stranách displeje jsou umístěny reproduktory a nad displejem je výklenek s držákem příplatkové navigace. O schránkách na vnitřní kapotáži byla již řeč, stejně tak jako o ovladačích audia. Aby váš spolujezdec nebyl ochuzen o komfort, i on má k dispozici vyhřívané sedlo a to ve dvou stupních, ovladač je v přední části jeho sedla.

 Voda místo vzduchu

Velkou změnou je použití jiného hnacího agregátu než v předchozích modelech. Ten konstrukčně vychází z motoru použitého v nové generaci „GéeSa“. Tou největší změnou je použití vodního systému chlazení, ale pro ještě pro větší komfort byli provedeny i další úpravy, odpovídající cestovnímu zaměření stroje. Zvýšila se hmotnost klikového hřídele a alternátoru pro hladší chod. Motor dává z objemu 1170 kubíků výkon dotažený až na hranici stopětadvaceti koní v 7750 otáčkách a kroutící moment je 125 newtonmetrů, ale vrcholící o 1250 otáček níže, což jsou ty nejvyužívanější otáčky ve výkonovém spektru. To vše lze ještě nastavovat ve třech režimech a to silničním Road, „dešťovém“ Rain a příplatkovém režimu Dynamic, který je vybaven i pomocníkem rozjezdu do kopce HSC. Když už jsme u té elektroniky, tak nesmíme zapomenout na systémy ABS, ASC (stabilizační systém), tlumení ESA, asistent řazení GSAP (za příplatek fungující podobně jako quickshifter).

Komfort a zase komfort

Po otočení klíčku ve spínací skřínce vás přivítá displej nápisem BMW RT a naskočí nastavené hodnoty a plexi se zvedne do polohy, nastavené před vypnutím. Startovacím tlačítkem uvedu do chodu plochý boxer, který naskakuje bez problémů a lehce si ševelí ve volnoběžných otáčkách – i zvuk linoucí se z koncovky dává tušit, že je zde zabudovaný boxer. Po seznámení s obsluhou, na kterou jsem si velmi rychle zvykl (musím bez skrupulí uznat, že tohle ovládání se BMW opravdu vydařilo a pro mne je jedno z nejlepších, ne-li vůbec nejlepší na trhu), vyrážím na první společné kilometry. I přes svou tabulkovou hmotnost dva a tři čtvrtě metráku se bavorák ovládá lehce i při nízké rychlosti, nemá tendenci padat do zatáček a lehce se překlápí ze strany na stranu. Motor pracuje úplně v klidu v celém spektru otáček a dá se ochotně točit až k červenému poli. Po výjezdu z hlavního města mířím na okresní silnice středočeského kraje, kde mě zase překvapuje, jak lehce se motorka ovládá v zatáčkovitých úsecích a to i díky nízkému těžišti motoru. Převodovka má krátký, poměrně přesný chod, bez potřeby vyvinutí větší síly na řadicí páku. Dávám dynamický mód tlumení, což je odměněno slušným komfortem, kdy pomocí snímačů dochází plynule k nastavovaní tlumícího účinku jednotky, takže stroj perfektně kopíruje i rozbitější silnice, žádné rány do vidlic se nekonají. Naopak motor má pružnější chod, lebedí si i ve vyšších otáčkách a nabízí dost síly pro sportovní jízdu, kdy se dá držet krok i s lehčími a silnějšími motorkami při vysoké míře komfortu.

S kulisou automaticky se zesilujícího audia, které je dobře poslouchatelné i při rychlosti převyšující povolenou dálniční rychlost, se nechávám unášet krajinou a pohledem kontroluji hodnotu aktuální rychlosti, která se občas dostává dost nad povolené limity. Tato idylka končí s prvními černými mraky, kdy o sobě dává vědět dešťová přeháňka prvními kapkami. Zvedám si štít pro ochranu před vodou, nohy schovávám za kapotáž, která dobře chrání i boty, vyhřívání dávám na maximum (nastavení vyhřívání je pomocí ovládacího kolečka otázkou pár vteřin) a v podstatě cestuji ve stejném komfortu jako za slunečného počasí. Jedinou vadou na kráse je voda stékající na bundě, ale ta hned zase schne na vyhřívaném sedle. Když asi po dvaceti kilometrech míjím dva kluky na skútru, kteří jsou úplně durch, znovu si uvědomuji, jakou pohodu tenhle bike nabízí… O jistotu jízdy se starají i dobře zvolené cestovní pneumatiky, skvěle odvádějící vodu a mající i dobrý grip na studené vozovce.

 Turistika na druhou

Po kilometrech strávených v sedle BMW R1200RT se ani nechce věřit, jak dobrý koktejl, ve kterém se mísí vysoká míra komfortu a sportovní jízdy, lze namíchat. Stroj vás hýčká všemi elektronickými vychytávkami, dynamickým motorem, vynikající ovladatelností a díky velké nádrži i velkým akčním rádiem. Ať jsem jezdil jakkoliv, průměrná spotřeba byla 5,1 litrů, což je na tak velký a těžký stroj velice slušná hodnota. Jedinou vadou na kráse nového RT je snad jen vyšší pořizovací cena, zvlášť pokud budete chtít využít nabídku příplatkové výbavy a příslušenství. Ovšem jestli chcete výbornou cestovní motorku a neřešíte výši budgetu, mohu RT jen doporučit.

Text: Libor „Libabiba“ Kozinka

Foto: Honza Altner

Vyšlo v  Motorbike 11/2014