High Explosive

Text: Ivan „Scoob“ Bezděk

Foto: Pavel „Pajinex“ Suk, autor

Obcházím kolem toho monstra a v duchu si nadávám, že jsem ho nenadělil někomu jinému z redakce. Ta motorka je totiž hrozně dlouhá…mohutná…těžká…ta motorka je Gold Wing F6B Bagger.

Jenže to je holt těžký, mám pro Gold Wing slabost ještě z dávných dob, kdy jsem toužil mít litrového GW. Takového toho klasického, ovšem trochu šmrncnutého Amerikou, takže se stupňovitým sedlem a vyššími řidítky. Všichni mě od něj zrazovali, že má spotřebu jako hrom, že se na něm v jednom kuse něco sype, že olej z něj teče i v místech, kde by neměl vůbec téct… jenže já ho chtěl.

No, naštěstí se mi ho nepovedlo sehnat a další generace Gold Wingů mě spíš míjely – zatímco GW mohutněly a stávaly se z nich luxusní koráby, já se zarazil na 172 cm výšky, takže bylo jasné, že pokud se nechci smířit s infarktem už ve čtyřiceti, neměl bych mít některé motorky v osobním vlastnictví.

Nicméně když se vloni na podzim objevil GW F6B, tedy Bagger, znovu se mi po letech rozbušilo srdce. Jo, sice je to pořád obluda, ale už ne taková, navíc má níž sedlo. Takže jsem se na tuhle motorku vyloženě těšil a to nadávání v úvodu článku berte s rezervou…

Bagger neznamená bagr

Termín bagger ve spojení s motorkou lze přeložit velice těžko, v podstatě se ale jedná o něco podobného, jako když se z normální klasiky dělá chopper. Chopper v původním smyslu, tedy že se z mašiny očeše všechno, co není nezbytně třeba. A to samé je vlastně bagger, akorát že dárcem není klasická motorka, ale cestovní stroj (většina baggerů se staví na bázi cesťáků Harley – Davidson). Pokud porovnáte standardní verzi Gold Wing a F6B, je vám jasné, o čem je řeč – plexi je u F6B mnohem nižší a hlavně je zásadně snížené i sedlo, není zde místo ani na obří topcase a změny proběhly i u kapot, takže je teď víc vidět motor. Novinka tak působí mnohem vzdušnějším dojmem a taky že ano, proti staršímu bráchovi je lehčí o skoro 40 kilo, ovšem pořád váží úctyhodných 385 kg. Takže pořád žádná lehká holka. Hmotnost je znát především samozřejmě při manipulaci na místě, pro čtyři metráky je problém například vycouvat i sebemenší náklon parkoviště – na zpátečku zapomeňte, ta zde není. Ale s tím si možná dvoumetrový, posilovnu pravidelně navštěvující pilot poradí lépe než já. Nutné je také počítat s délkou stroje, první, čím o něco při couvání bouchnete, jsou kufry. Lakované kufry, samozřejmě, takže jestli se nechcete stát štamgasty v místní lakovně, musíte si dávat pozor. Vysoká hmotnost hraje svou roli i při pomalé jízdě, zapomeňte na hbité překlápění ze strany na stranu při průjezdu zacpaným městem. Za prvé se zřejmě všude mezi auta stejně nevejdete, za druhé, pokud vám někdo neočekávaně vjede do cesty a vy budete muset brzdit s nakloněnou motorkou, budete mít plné ruce práce. Bagger prostě do města moc není, tedy alespoň ne pokud vás na cestě do práce či z práce čeká pravidelný traffic.

Váhu překonáváte taky v rychlých zatáčkách a je potřeba počítat se setrvačností hmoty.

Tak, teď to vypadá, že je Bagger vlastně na nic. Ale to samozřejmě není pravda, jen se musíte některé jeho specifické vlastnosti naučit respektovat.

Na cestách

Sedlo je opravdu nízko, pouhých 725 mm nad zemí, takže ani menší řidič nemá problém s došlápnutím. Řidítka jsou široká, ale ne zas natolik, abyste ztráceli jistotu při ovládání. Sedlo snad už nemůže být pohodlnější a to nejen polstrováním, ale i velikostí, takže během jízdy nejste odsouzeni k jedné jediné pozici, ale můžete na něm „cestovat“. Čekal jsem, že výrobce osadí Baggera plotnami místo klasických stupaček, leč nestalo se tak a přiznám se, že jsem radši (ba dokonce normální stupačky má na F6B k dispozici i spolujezdec, narozdíl od ploten na klasickém GW). Nohy netrčí nijak dopředu, ani je nemáte zalomené až za ušima, prostě stupny jsou umístěné „tak akorát“. Po zmáčknutí startéru se ozve temný hukot vodorovně uloženého šestiválce s protilehlými písty, s tichým klapnutím dáte za jedna a vyrazíte. Řadíte další kvalty… a tehdy se stane zázrak. Z těžkopádného monstra, se kterým jste ještě před chvílí bojovali na parkovišti posypaném štěrkem, se stává superbike. Klišé, že se hmotnost při jízdě ztrácí, jste jistě slyšeli či četli mnohokrát, ale tady to platí beze zbytku. Bagger je primárně určen zřejmě pro americký trh, ale to neznamená, že by se s ním mělo jezdit jen rovně. V zatáčkách totiž exceluje a ani vám nepřipadá, že jste v nějak velkém náklonu, všimnete si toho teprve tehdy, když si škrtnete stupačkou. A ani to není problém, náklon by F6B snesl jistě ještě větší. Postupně, jak se s motorkou sžíváte, zjistíte, že se opravdu chová spíš jako přerostlý superbike, motor si toho nechá líbit neskutečně moc a ani na nejvyšší rychlostní stupeň v nízké rychlosti neprotestuje a je ochoten okamžitě vás vystřelit do rychlosti těžce nelegální. Při krocení vášní zdařile sekundují brzdy, takže po chvíli si dovolíte jít na ně docela natvrdo i proto, že přední vidle disponuje systémem proti ponořování. Jistě, opět připomínám, že máte co dělat s hodně těžkou motorkou, takže je třeba uvažovat se setrvačností a nepředstavovat si, že z kila zastavíte na dvou metrech, přestože duální systém společně s ABS toho za vás vyřeší hodně.

Převodovka funguje jako typická Honda, snad krom hlasitého zařazení jedničky – všech pět stupňů tam dostanete jako po másle a zkoušel jsem, co se stane, když necitlivě podřadíte. Nic, jen si stroj pod vámi vyčítavě kvíkne, k blokaci zadního kola, která by stála za povšimnutí, jsem ho nedonutil.

Jak bylo řečeno, plexi se u Baggeru oproti základní verzi rapidně zmenšilo a bohužel pro mě do té výšky, kdy jsem dostával vítr takříkajíc přímo do ksichtu. Opět, u vyšších postav to bude fungovat jinak, ale pro mě byla jízda snesitelná cca do 150 – 160 km/hod. Maximálku, která se pohybuje na hranici 200 kilometrů, bych moc dlouho nevydržel.

Je to zvláštní, ale nejistotu při manévrování v rychlostech něco málo nad nulu vynahradí Bagger víc než dokonale při rychlé jízdě. Zátah je díky obrovskému točivému momentu (167 Nm) naprosto úžasný a hlavně ho máte po ruce v celém otáčkovém spektru. Takže se rozjedete, zatáhnete za plyn a stroj pod vámi doslova exploduje silou – a přitom neztrácíte nic na jistotě ovládání. Bohužel se tahle exploze projeví na spotřebě, která se pohybuje kolem sedmi litrů v průměru. Naštěstí je objem nádrže 25 litrů, takže skákat do pumpy k pumpě nebudete.

Už jsem se zmínil, že proti staršímu modelu nemá Bagger zpátečku. Nemá ani elektronické nastavení zadního tlumiče, který zde nahrazuje hydraulické štelování předpětí pružiny, nenajdete zde airbag, ani tempomat, satelitní navigaci nebo vyhřívané sedlo. Ovšem jinak se nedá – až na pár drobností – výbavě nic vytknout. Audiosystém je slyšet i ve vyšší rychlosti a jeho ovládání je umístěno u levé rukojeti, nemusíte tedy ani na okamžik pustit řidítka. Trochu mě překvapila absence zásuvky v přední části motorky, resp. v dosahu řidiče. Nalevo sice je konektor, na první pohled zásuvku připomínající, ale při bližším ohledání zjistíte, že jde o přípojku na sluchátka… Asi by nebyl problém sem někam vetknout USB zásuvku, ale bohužel – ta je vzadu v levém kufru. Další věcí je odkládací schránka. Je fajn, že jde zamknout, je fajn, že je umístěna centrálně v ose motorky, takže se do ní lehko dostanete. Méně fajn už je, že její kryt není na pantech, takže má tendenci upadnout vám na zem.

Ovšem hlavní přepravní prostor je samozřejmě v zadních kufrech. Ty jsou opatřeny hydraulickými (!) vzpěrami, takže se nemůže stát, že by se víko po přetržení lanka, které ho drží (zažil jsem to mockrát), vyklopilo naplno a o něco se poškodilo. Navíc, pokud zapomenete kufry pořádně zavřít, upozorní vás na tento fakt palubní počítač. Kufry jsou řešeny velkoryse, nicméně jejich vnitřní tvar je podřízen konstrukci motorky, takže pokud v nich chcete například uložit přílbu, budete chvíli zažívat pocity Rychlých Šípů v Záhadě hlavolamu, kdy se potýkali s ježkem v kleci.

Co se týká příplatkové výbavy, není zatím nijak bohatá – mlhovky, vyhřívané rukojeti, opěrka pro spolujezdce a hlavní stojan (nějak si nedovedu představit, kdo si ho koupí a bude na něj Baggera házet. Možná leda tak v rámci záměrného posilování muskulatury).

Nepředpokládám, že bychom za chvíli mohli Baggery přehazovat vidlema, tolik jich u nás určitě jezdit nebude, zrovna jako klasických Gold Wingů. Jde o specifickou motorku pro specifického zákazníka a velice povedenou alternativou pro toho, kdo z jakéhokoliv důvodu nechce základní model. Je Bagger ošizenou variantou, když nedisponuje vším, co má jeho starší brácha? Ne, tohle je jiný styl. Jiný styl jízdy, jiný styl vzhledu a myslím, že i jiný styl života. Stačí se na něj pořádně podívat, zvlášť v černografitové barevné kombinaci působí agresivně, temně, mohutná kapotáž s velikánskými zrcátky (neznám u motorky lepší) evokuje tlamu predátora. K dokonalosti opravdu chybí už jen nápis High Explosive!

Motor

Motoru se žádné změny nedotkly – a proč taky, když jde o dokonalý agregát. Plochý, vodou chlazený šestiválec se dvěma ventily na válec má maximální výkon 87 kW (118 koní) a kroutící moment 167 Nm. Krmení palivem zajišťuje systém vstřikování PGM-FI. Samozřejmostí je trojcestný katalyzátor Honda Evolution Catalysing System 3. Převodovka je pětistupňová, sekundární převod kardanem.

Tlumení, brzdy

Vepředu najdeme mohutnou vidlici o průměru 45 mm, seřiditelná není, nicméně disponuje systémem proti ponořování při intenzivním brždění. Vzadu vystřídal elektronické nastavení zadního tlumiče jednodušší tlumič s možností manuálního seřízení předpětí pružiny. Brzdy: vepředu dva kotouče o průměru 296 mm a trojpístky, vzadu trojpístek a jeden kotouč s průměrem 316 mm. V základu Dual CBS a ABS.

Rám, kola

Dvojitý páteřový rám z lehké slitiny, zavěšený motor. Kola jsou litá, pětipaprsková 17“. Pneumatiky 130/70 R 18 vpředu a 180/60 R 16 vzadu.

Vyšlo v Motorbike 5/2013