Ve třech stopách

Text: Mirek Kalous

Foto: Ivan “Scoob” Bezděk

Kdyby za mnou přišel statkář a řekl: Pojďte si pohladit tohle krásný dvouhlavý telátko…”, asi by to vzbudilo dost podobný pocity jako dovést mě ke Quadru. Divný, hrozně divný – to bylo to první a hlavní, co se mi honilo hlavou.

Totiž, nikdy jsem na podobné lichokolce nejel a i skútry jsem retardovaně objevil teprve před pár lety, proto ten ostych.

Chce to odvahu! Přede mnou stojí velký skútr s přídí, jehož mohutnost je definovaná mechanikou dvou předních 14 palcových kol na jedné výkyvné nápravě – to zásadní na celé mašině.

Právě vykrystalizoval druhý dojem: je to divné, ale jako stroj to vypadá pěkně a zpracování vydechuje aroma přiměřeného luxusu.

Dostávám krátké školení, jak zacházet se řvavě červenou pákou u řídítek, která zároveň brzdí zadní kolo a zamyká výkyv přední nápravy. Je to podstatné know-how pro tuhle “mášu”.

Trocha suchých dat: váží cca 220 mokrých kil, motor je 313 ccm, bratru jedenadvacet vodních koní, variátor, kotoučovky na všech kolech (a že jich tu je!) a hlavně ten přední závěs. Materiály hovoří o hydraulice ve spojení s pneumatikou v mechanismu přední nápravy. Eh, pružina vedle toho rázem vypadá jako středověk, ale i tady se chytla na zadním kole, a to dokonce z obou stran.

Sedím na obřím gaučovitým sedle a místo telky si pouštím přístrojovku. Kulatý analogový otáčkoměr ukazuje v podstatě jen tři hodnoty: volnoběh, rozjezdových šest a půl a cestovních šest. Počítám, že postupem času se ručička sluncem vyšisuje do podkladu.

Vlevo je hrst kontrolek a ačkoliv jsou drobné, není problém s přehledností, displej vpravo hází velká čísla o rychlosti a má sklony k optimismu (jak ho usvědčují radary ve vesnicích). Modré podsvícení je fajn i za tmy.

Ovladače jsou bez připomínek, dvě podivné dírky v krytu řídítek nejsou prstolapky, jak jsem původně myslel (…a zkusil…au…), ale jde o kontrolní průzory na hladinu brzdovky.

Klíček dokáže otevřít víčko nádrže na středovém tunelu (vejde se přes 13 litrů benzínu) a v poloze za zapalováním odjistí zámek sedla.

Pod sedlem schováte dvě integrálky, víkendový nákup z Tesca (náš případ), nebo šestnáct roztomilých štěňátek s mašlí (…nevím, proč zrovna to, ale určitě se vejdou…) a ještě jim tam posvítíte vestavěnou lampičkou.

Odbržďuju červenou páku a vyrážím do krajiny. První zatáčky jsou umělecké jako valčíkový krok v druhé hodině tanečních, ale nekouká z toho žádná záludnost. Zkouším vlnky, přibrzdit, přidat. Váha na předku je znát a chybí tomu klasická rozevlátost řízení.

Pojďme se bavit o těch předních kolech

Vzpomínáte si, když vás táta učil jezdit na pionýru a držel řídítka společně s vámi? Takhle nějak fungují ta přední kola. Ovládání je ne tolik hravé a díky tomu systém filtruje zbrklosti a kraviny, kterými by se zelenáč v sedle poslal do potíží.

Lepší, než si dávat páku s řídítky, je pracovat s váhou těla a přenášením těžiště dosáhnete kýžených agility. Je skoro trenažér dobrých návyků pro okruháře.

Asi jsem vypadal jako šašek, ale osvědčilo se mi natáhnout Quadro do zatáčky vystrčeným kolenem do strany. Poklopení do zatáčky provází (po zvyknutí si) pocit jistého držení kol. V případech, kdy jste se vydali do venkovské části Zimbabwe, nebo na středočeské silnice, poklopené Quadro na nerovnostech zaklepe koly, ale pocit kontroly neztrácíte. V podstatě jen na extrémní roletě najeté moc zvesela se mi stalo, že obě přední kola drobet odskočila – k mýmu překvapení nebyl ani to důvod ke smrtelnému potu mezi lopatkami, protože se jen o pár cm změnil kurz, jinak se nestalo vůbec nic.

Obyčejný skútr by mě, předpokládám, zahodil do obilí.

Převaha dvoukolového předku se ukázala v úzkých serpentinách CHKO Křivoklátsko, které bylo bohatě vyzdobeno zbytky zimního štěrkového posypu.

Já jsem toho V-Stroma fakt nechtěl nahánět, ani se na něj vytahovat! Navíc, když jsme jeli ve dvou…. Jenže Quadro ty zatáčky prostě kroužilo tak suverénně, že Stromu pomalu nestačil ani náskok, který si vytvářel na každý rovince turbo-super akcelerací (obecní radar s jeho 89km/h si ho taky pamatuje). Porota přiděluje lichokolce deset kladných bodů.

Podvozek umí i schovat nedostatek jezdeckého talentu a brždění v náklonu, kde úprava poloměru zatáčky probíhá jistě a s pocitem bezpečnostní rezervy.

Obrovský plus jsem našel v prudkém brždění. Brzdy sice vyžadují víc než dva prsty a spíš než jedovatý nástup předvádějí plynulou medvědí sílu. Tohle zle nevyškolí ani úplného začátečníka. Při intenzívním zpomalení si užíváte peckovní stability předku a zaskočený spolujezdec se vám válí po zádech.

Má to nějaké nevýhody? Jasně, že má, nikde pořád nesvítí jen slunce. První záludnost je v zamykání kol. Zatáhnete “ručku” a trojkolka drží vzpřímená. No jo, ale je i zabržděná, tudíž se nesvezete. Odbrzdíte a Quadro se začne pomalu kácet do strany. Neměl jsem odvahu na to zjistit, jestli se zastaví až o zem, ono totiž i narovnání mášy z lehkého úhlu do kolmice vyžaduje fyzickou sílu, zvedat ji ze země bych nerad. Během jízdy jsem se nechal tolik ukolíbat stabilitou Quadra, že jsem na křižovatce málem zapomněl vyhodit nohy… je škoda, že to neobstarává automatika (nemyslím teď moje nohy).

Na tomhle místě bych rád vyjádřil zármutek rodině šneka, který dopadl jako jeho kolega ze známého vtipu. Zkrátka vyhýbací manévry kolem šneků, děr v silnici nebo volně položených koňských koblížků jsou ve třech stopách geometricky obtížné.

…a kromě těch kol…

Otevřená silnice ukazuje cilivost Quadra na boční vítr a nepříliš zúročený potenciál mohutné přídě, co do ochrany pilota. Nejde o šířku kapotáže, spíš o příliš široký střední tunel, který nutí mít chodidla daleko od sebe a pokud držíte nohy rovně, vychází kolena mimo kapoty. Když stáhnete kolena k sobě, je to ok. To připomíná antikoncepční potenciál Acylpyrinu – musí se držet pevně mezi koleny…

Ergonomii neprospívá pro ŘP skupiny B povinný pedál nožní brzdy na pravé podlážce – překáží volnému posouvání nohy (zadní brzda má i svoji páčku na řídítkách).

Mašinka má najeto čtyři stovky, proto bych o motoru zmínil pouze to, že do města má páry až až, na dálnici si vás polský kamion do tupláků taky jen tak nenamotá. Ale limity jsem nezkoumal, protože nejsem zvíře, abych trápil syrový agregát (no, já měl Quadro ve chvíli, kdy už mělo na tacháku namotáno víc, útlocitnost šla těžce stranou, takže údaj o maximálce není žádným tajemstvím – 132 km/hod. Teda z kopce, při zalehnutí co to šlo a s větrem v zádech. Pozn. Scoob).

Quadro na přidání plynu reaguje s klasickým skútřím krátkým zamyšlením, následovaným pozvolnou a hutnou dodávkou síly, která lehce splní vaše přání 100+ km/h. Maximálka udávaná výrobcem je 120 a není důvod nevěřit. Devadesát je pohodová cestovní rychlost.

Možná se vám to zdá na třístovku málo, jenže podívejte se na hmotnost, zvažte valivý i aerodynamický odpor předku a máte představu, s čím se motor musí přetlačovat.

Do nevýhod jasně spadá manipulace na místě. Jednak velký poloměr otáčení – zapomeňte na otočení se na jeden zátah na okresní cestě, to se povede spíš náhodou – a hlavně ta váha a rozměry celkově.

Z člověka se stane posunovač drážních vozidel a podle členitosti dvorku/garáže/průjezdu si solidně zacvičí. Otázkou zvyku je i šířka trojkolky, která se stává žhavým tématem při proplétání se mezi auty, patníky, vrátky, nebo jako v našem případě mezi účastníky spanilé jízdy mopedů Stadion (…čekal jsem každou chvíli obtisk šlapky na boku Q-čka).

Quadro 350 D funguje nejlíp při plynulé jízdě, moc mu nesedí divočení. Až na příliš tuhé zadní tlumiče se na něm jezdí pohodlně v jednom i ve dvou. Začátečníky potěší jistota předku a nevyšilující povaha motoru a brzd, každého pak solidní osvětlení – zdvojený přední projektor s halogenem, blinkry a zadní světlo je LED.

Na poměrně velkou váhu a předváděný výkon potěšila naměřená spotřeba 4,3 litru v kombinovaném provozu a se spolujezdcem.

Skvělé jsou emoce a pozornost, jenž Quadro vzbuzuje u okolí. Lidé si ukazují prstem, sem tam někdo zamává. Když jsme s ním dojeli na naše maloměsto, strhli jsme pozornost celého náměstíčka a Venca se svým metalickým Simsonem bez výfuku se musel stáhnout z výsluní lokální slávy místního exota do stínu hospody Sport.

Takže, chcete být Superstar štěrkových silnic, kočičích hlav a tramvajových kolejí? Ok, Quadro 350D je tady!

Ten vtip o šnekovi:

Malej šnek s kámošem stojí v noci u silnice a kámoš mu zkušeně dává rady:

“Musíš to rozpálit na max rychlost! Kdyby něco jelo, snaž se strefit mezi světla!”

Šnek to rozpálí, uvidí světla, namíří mezi ně….a křup….

Kámoš na to smutně kouká: “…a sakra, Velorex tu nejel už léta….”

Vyšlo v Motorbike 6/2013