Amerika z Hinckley

Triumph Thunderbird Commander

Text: Ivan „Scoob“ Bezděk

Foto: Jan Altner

Triumph Thunderbird Commander byl na loňské výstavě EICMA jedním z největších taháků. I my jsme kolem něj mlsně kroužili a hádali, jak se na něm pojede, jaký bude mít motor zátah, jak se popasují brzdy s nemalou hmotností. Ale teď už nehádáme – teď už víme.

První Triumph Thunderbird neměl s dnešním kolosem téměř nic společného. První stroj tohoto jména opustil bránu fabriky už v roce 1950 – jednalo se také o paralelní dvouválec (takže vlastně nějaká spojitost tu je), který si okamžitě získal velkou oblibu. Pravda, tehdy měl onen motor 650 ccm..

Na popularitu jeho názvu vsadila značka před pěti lety, kdy poslala do světa nového Thunderbirda, ovšem již s motorem o objemu 1600 ccm, jak se na správného cruisera sluší a patří.

No a nyní před sebou máme novinku, Triumph Thunderbird Commander, nasvalenou na téměř 1700 ccm, s výkonem 98 koní a krouťákem 156 Nm. A pohotovostní hmotností 348 kg…

Commander je přesně tím strojem, který si nemůžete vybírat podle obrázku. Zatímco na fotografiích vypadá vcelku „lidsky“, na vlastní oči jde o pořádný kus motorky. Zvlášť při pohledu zepředu – nejenže na vás zírají dva světlomety, navíc jsou brýle schovány za masivním kusem chromovaného kovu.

Z boku je zas vystaven na odiv mohutný paralelní dvouválec, obří nádrž a po každé straně dlouhá, předlouhá koncovka výfuku. Kdyby zde byl místo řadového dvouválce V-Twin, spíš byste podle stavby hádali na americký stroj, než na britský… i když tedy musím Anglánům přiznat, že s rezervovaností sobě vlastní rozumně šetřili chromem, takže motorka nepřipomíná něco, co právě přijelo s poutí a veze za sebou kolotoč.

Dojem monstróznosti vás neopustí ani po usednutí do širokého sedla. Lví podíl na tom má jednak už zmíněná široká nádrž, na které se skví analogový rychloměr s integrovaným digitálním displejem, který informuje o denních kilometrech, otáčkách, stavu paliva (je zde značen dojezd v km) a aktuálním čase. Informace na displeji se přepínají tlačítkem na pravé rukojeti – šikovné, i když jsem si ho zpočátku pletl s tlačítkem startovacím a tupě zíral, proč mašina ne a ne naskočit…

S rozměry nádrže korespondují i široká, dozadu protažená řidítka.

S Velitelem na silnici

Není zde moc co dalšího zkoumat, mačkám tedy ten správný čudl a motor pode mnou ožívá. Mám pocit, že něco je ne špatně, ale jinak, než by mělo být. Tahle motorka má přece řadový dvouválec, tak proč mi projev motoru připomíná právě V – Twin… Odpověď je jednoduchá. Agregát v Commanderu má zážehový interval 270°, takže opravdu připomíná spíš véčko, než cokoliv jiného. Samozřejmě to není na škodu, nepředstavujte si, že by motor nějak výrazně vibroval, spíš jde o příjemnou záležitost. Sahám po páčce spojky a zjišťuji dvě věci – za prvé, tady není žádná „páčka“. Tady je páka. A navíc je nějak daleko, nebo se mi přes noc zkrátily prsty. Ne že bych na ni vůbec nedosáhl, ale je prostě stavěná na větší pracky, než mám já. On je vůbec Commander spíš pro vyšší lidi, třeba takový boční stojan je taky dost vepředu, takže když po něm hmatám nohou, mám samým úsilím až povyplazený jazyk, zrovna tak řidítka jsou sice protažená směrem k řidiči, ale stejně bych je šoupnul ještě tak o pět cenťáků blíž (což se dá vyřešit lehce jinými představci).

Přes kolébkovou řadičku dávám za jedna a pomalu se rozjíždím. V nízké rychlosti Commander moc stabilní není, tři a půl metráku je holt tři a půl metráku, ovšem vzhledem k tomu, že od redakce vyjíždím po štěrku, nic jiného než se šourat mi nezbývá, protože mi v hlavě neustále varovně bliká hodnota kroutícího momentu. Představa, jak víc vezmu za plyn, mastodontu pode mnou proklouzne zadní kolo a já budu muset sousedům potupně spravovat plot, mě nijak neláká.

Na asfaltu už je veseleji. Motorka se ve vyšší rychlosti (rozuměj rychlosti vyšší, než je 20 km/hod.) ovládá dobře a užívám si zátahu motoru. O nějakém kličkování mezi auty to dnes tedy asi moc nebude, stroj je poměrně široký i díky doplňkovým padacím rámům, ale takový už je život s cruiserem.

Příjemně mne překvapuje tlumení, přední vidle není stavitelná a vzadu jde na dvojici klasických tlumičů nastavit jen předpětí pružiny, přesto se ze mě Commander nesnaží vytřást duši ani na rozbitých středočeských silnicích. A trochu teď předběhnu – nic mě nebolí ani po celodenním ježdění, což u téhle kategorie není zrovna obvyklé. I to má ale své vysvětlení: u Commanderu došlo ke změně rámu právě z důvodu použití lépe polstrovaného sedla, takže jízda je komfortnější.

Najíždím na dálnici, abych také vyzkoušel maximálku. Na rychloměru končí stupnice číslovkou 200, tak jsem zvědavý… Zvědavost mě, společně s odvahou, opouští v okamžiku, kdy se rafička dotkne stoosmdesátky. V té chvíli už mám pocit, že musím nutně každou chvíli z motorky odlétnout jak papírový drak, bez čelního plexištítu na mě brutálně fouká, navíc nohy kdesi daleko vepředu na plotnách se začínají nebezpečně sunout ke mně. Ale i tak, stoosmdesát kiláků v hodině je slušných, i když, popravdě, pohodová rychlost je cca do 150 km/hod. Nicméně ani ve vysoké rychlosti neztrácí stroj jistotu a nezačíná nijak jančit.

Testu rychlosti bylo učiněno zadost, jede se na okresku. Commander se ovládá slušně, jen by to chtělo v mém případě opravdu ta řidítka o něco blíž kvůli větší jistotě. Řazení je přesné a zátah motoru imponující, z vinglu se dá vystřelit jak z praku. A pokud byste ten pomyslný prak natáhli až přes moc, lze se spolehnout na brzdy (opět ovládané ne páčkou, ale pákou). Nástup brzdného účinku je plynulý, při razantnějším brzdění kupodivu dost rychle zasahuje ABS.

Commanedra nepřekvapí ani utaženější zatáčky a i díky výš položeným plotnám se dají projet poměrně svižně. Je ovšem třeba počítat s delším rozvorem třeba při otáčení na úzké silnici, 1665 mm není zrovna málo.

Resumé

Mottem dnešní doby je univerzálnost. Nejradši bychom byli, kdybychom měli místo motorky transformera, který se na závodním okruhu promění v dravce, při cestování na luxusní tourer a nejlépe, kdybychom s ním mohli vyrazit i na expedici na Sibiř. Commander není transformer – jde o cruiser se vším všudy. O velkou, těžkou a silnou motorku, která vychází z tradice značky, přestože je lehce „šmrncnutá“ americkým stylem. Commander je zde pro ty, kteří vědí, co chtějí a kterým nezáleží na maximální rychlosti nebo na množství elektronických vychytávek. Je to poctivá motorka, kterou se musíte naučit zvládat a která nebude myslet za vás. Když se jí ale zvládat naučíte, odmění vás pocitem, který vám už dnes spousta přetechnizovaných strojů dát nedokáže – pocitem naprostého souznění. A to je to, pro co většina z nás (nebo alespoň někteří) mašiny miluje.

Motor, převodovka

Vodou chlazený paralelní dvouválec se zážehovým intervalem 270°, o objemu 1699 ccm, výkonu 98 koní a s točivým momentem 156 Nm si poradí s hmotností 348 kg velice snadno. A ani vás při tom nezruinuje, spotřeba se pohybuje kolem 5,5 litrů na sto kilometrů. Převodovka je šestistupňová, jednotlivé kvalty jsou slušně odstupňovány, o sekundární převod se stará řemen.

Brzdy, tlumení

Vepředu jsou dva plovoucí kotouče o průměru 310 mm a čtyřpístkové třmeny Nissin, vzadu kotouč 310 mm a dvoupístkový třmen Brembo (proč má každá brzda jiného výrobce je mi záhadou). Samozřejmostí je ABS, zde poměrně s citlivou reakcí. Což není na škodu.

Přední tlumení má na starost vidlice Showa 47 mm, se zdvihy 120 mm, zadní odpružení obstarávají dva konvenční tlumiče Showa s 5 polohami předpětí pružin a se zdvihy 95 mm.

Přístroje, výbava testovaného stroje

Přístroje jsou umístěny v konzoli na nádrži. Jde vlastně o přístroj jeden, a sice analogový rychloměr, který má v sobě vetknutý digitální panýlek, ze kterého se dozvíte vše o denních kilometrech, stavu paliva, aktuálních otáčkách a čase. Námi testovaný stroj byl navíc vybaven doplňky v podobě uzamykacího víčka nádrže, předních a zadních padacích rámů a plexištítu (který jsme pro focení sundali – jde to lehce, bez pomoci nářadí, takže to zvládli i takoví nešikové, jako jsme my).

Vyšlo v Motorbiku 7/2014