První, zvláštně pogumovaná komboška, kterou jsem vyfásnul od předchozího majitele po koupi MZ251, vypadala spíš jako skafandr do silážní jámy. Pak jsem vystřídal další tři, čtyři v konfekční ch velikostech, ale kvůli čapím končetinám jsem v nich vypadal jako Vašek Havlů při první přehlídce hradní stráže. Ještěže ty krátký nohavice schovaly motorkářský boty. Jen jsem občas musel praštit do slideru, aby sjel tam, kam má. Svou první kombinézu na míru, novinku Imola od snad každému známé české firmy Psí Hubík, mi naměřili v Plzni a nakonfigurovat jsem si mohl i design. Snad padesát údajů o mých mírách dvě velmi příjemná děvčata ihned zadávala do systému a bryskně odpovídala na jakoukoliv otázku včetně doporučení, který doplněk dle druhu užití ano, co naopak považují za zbytečné. Pocházím z Jizerek, takže si dovolím citovat přítulku z Polabí: „Snad nikdy mu není zima“. Proto mám perforaci všude, kde to jen šlo a i v horkých dnech si docela medím. Nechybí reflexní pásek v zadní části, slidery na lokty jsem odmítnul, viset jako vopice z toho fakt nemusím.

Jak se nám s Jani povedla sladit barevná kombinace, to posuďte na fotkách sami. Stejně tak si načtěte na webu firmy, jakými bezpečnostními prvky je komboška vybavena a vězte, že si můžete ještě dost vymýšlet. Je známo, že Hubíci až úzkostlivě dbají na bezpečnost. Navíc šijí z prvotřídní kůže, takže jsem si při první ride nepřipadal jako rytíř po zimě. Přes komplexní výbavu protektorů je Imola až překvapivě lehká. Negativa? Bílý odstín se rychleji špiní, ale to jsem si vymyslel sám. A pak není levná, jenže z mého pohledu za ty prachy jednoduše stojí.

Text: Pajinex Foto: Ivan Bezděk