Posledním českým závodem na přírodních okruzích se staly Dymokury. Původní termín byl těsně před konáním zrušen a my jsme rádi, že se náš tým MIRT mohl zúčastnit náhradního termínu 20-21. 9. 2014.
Motopoint Indi Racing Team zde měl poslední možnost zisku titulu CAMS ve třídě do 600ccm, protože právě poslední závod měl o celkovém vítězi díky minimálnímu bodovému rozdílu rozhodnout. Naopak ve třídě Twin měl Michal Indi Dokoupil již takový náskok, že si připravil s týmem pro diváky takové menší překvapení, které pak vyústilo asi v nejzajímavější situaci na stupních vítězů!
Michal:„Ještě před závody jsem požádal vedení týmu, zdali by nepůjčili mého Supertwina mojí přítelkyni Veronice. Chtěl jsem totiž, aby ukázala, že na lepším stroji by byla schopná dosáhnout třeba i na bednu, a že ji limituje její motorka. Přišlo mi to na závěr sezony jako vtipná výměna a samotného mě zajímalo srovnání jedné z nejlepších motorek a zároveň jedné z nejhorších motorek v poli na téhle rychlé trati. Jsem rád, že to tým přijal jako dobrý nápad, k výměně svolili a Veroniku maximálně podpořili. Nechtěli jsme nijak zasahovat do nastavení ani dalších věcí, takže jsme přehodili pouze kapoty.“
Veronika:“Po letošní sezoně v Irsku jsem začala víc nahlas mluvit o mojí případné účasti na některém ze závodů na ostrově Man. Indián mi ovšem dal podmínku, že nemá smysl nad tím ani přemýšlet, dokud nebudu schopná u nás aspoň občas zajet na bednu. Nafoukla jsem se a namítla, že to se mu to kecá, když já se na většině závodů trápila s převodovkou a sériovým motorem. Potom mě ale překvapil návrhem motorky si vyměnit, s čímž souhlasil i jeho tým, a já se najednou začala hrozně bát, že když pojedu pořád stejně, pozná se, že se jen vymlouvám, a že to není o motorce nýbrž o rukách…až do závodu jsem z toho měla špatný spaní a Indián se tím určitě skvěle bavil.“
Ve čtvrtek proběhla základní příprava depa, a v pátek už byl celý tým na místě. Večer začalo pršet a sobotní ráno tak bylo kompletně zahalené do mlhy a nově položený asfalt téměř po celé trati tak zůstal mokrý, byť už nepršelo. První trénink ještě na vodě absolvoval Indi i Veronika na „suchých“ pneumatikách. Oba si tak museli dávat pozor, protože jim několikrát zřetelně uklouzlo zadní kolo v první zatáčce po startu. Díky problémům s časomírou jsme se výsledky z prvního tréninku dozvěděli až později odpoledne, kdy překvapením byla Veronika na prvním místě, a Indián obsadil čtvrtou pozici. Druhý trénink už proběhl na suchém povrchu a pořadí se pozměnilo. Jiří Novák získal poleposition, Indián druhé místo a Veronika třetí, tedy oba naši jezdci v první řadě.
Ve třídě 600ccm byla v prvním tréninku podobná situace jako u twinů, protože povrch trati byl ještě stále mokrý a ve druhém už sucho. Indi obsadil o pouhé dvě tisíciny druhé místo na startovním roštu, takže bylo jasné, že se o titul bude odehrávat opět velký souboj.
Michal: „Ve Twinech jsem jel ve druhém tréninku, co to šlo, a věděl jsem, že už nebudu mít díky motorce v závodě moc prostoru zrychlit, protože nebylo jak, i když jsem i tak doufal, že bych mohl zabojovat o první místo. V šestkách jsem absolvoval na rozdíl od Marka Červeného pouze dva tréninky, ale rozdíl byl i tak minimální, takže všechno zůstalo otevřené.“
V noci opět začalo pršet, ale v neděli ráno už bylo počasí vcelku pěkné, i když dle předpovědi jsme se měli v odpoledních hodinách dočkat deště. Jako první přišel na řadu závod Twinů. Indián i Veronika se postavili na startovním roštu do první řady vedle sebe, takže jsme to aspoň měli k oběma blízko. Po startu se držela Veronika ve vnitřní stopě a Indián zvenku hned těsně vedle ní. Do vedení se dostal Jirka Novák, za kterým byl Indi a Veronika. Veronika se pak postupně dostala před Indiána a potom i před Jirku Nováka a Indi začal svádět boj o druhé místo. Na brzdy a následně v zatáčce byl Indi téměř vždy první, ale na rovince se projevil slabý motor a Jirka se přes něj opět přehnal. Veronika prvenství udržela až do cíle, kde projela se slušným náskokem za obrovské podpory diváků na tribunách a okolo celé trati. Indián byl ještě v poslední zatáčce opět druhý, ale do cíle to přeci jen byla delší rovinka a tak zůstal jen těsně třetí za Jirkou Novákem.
Michal:„Po startu mi bylo jasné, že je Veronika vynervovaná, protože dělala hodně zbytečných chyb. Když jsem byl chvíli vedle ní, ukazoval jsem, ať kouká pořádně zatáhnout, protože má na to vyhrát. Potom předjela Jirku, ale než se uklidnila a začala s chladnou hlavou tahat, ještě jí to pár kol trvalo a já myslel, že mě trefí. Doufal jsem, že se dostanu před Jirku a podaří se mi mu poodjet, ale motorka na rovině oproti jeho nejela, a tak jsem jej sice na brzdy dojel, v zatáčce předjel, ale na rovině ho nedokázal udržet do další zatáčky za sebou. Kdyby se mi to podařilo do retardéru, tam bych určitě už menší náskok získal a o to jsem se celej závod snažil, ale nepovedlo se. Veronika pak začala konečně ujíždět a já se pořád pral aspoň o to druhé místo až do poslední zatáčky. Bylo z toho nakonec třetí, ale jsem rád, že jsem mohl ukázat, že i na úplné sérii bez úprav se dá zajet na bednu! Teď budu muset doma umejvat nádobí a luxovat, ale za první vítězství Veroniky jsem moc rád a rozhodně to stálo za to, protože si to zasloužila.“
Veronika:“Start byl docela dobrej. Držela jsem se na vnitřku a snažila se nechat prostor vlevo, abych nikoho nevyvezla a neohrozila, protože tentokrát bych si s případným předjetím později poradila. Jirka se dostal dopředu a na mě začal najíždět ze všech stran Indián. Bylo mi jasný, že mi tím dává najevo, jak jedu pomalu, a co tam sakra ještě dělám. Začala jsem se snažit, dohnala jsem Jirku a předjela. Došlo mi, že mám příležitost vyhrát. Nasekala jsem ale tolik nesmyslných chyb, že bych si dala nejradši pár facek. Když jsem se dostala do vedení, poprvé jsem zažila ten tlak a chyb ještě přibylo. Tým mi pořád ukazoval náskok nula, a to mě děsilo, takže jsem jela dost defenzivně, všechny zatáčky utažený na vnitřek, a to mě oproti ostatním zpomalovalo. Nechtěla jsem tam ale za žádnou cenu nechat prostor. Když se mi ke konci podařilo poodjet, začala jsem si malinko víc najíždět, což znamenalo rychlejší časy a nový traťový rekord! Euforii po projetí cílem jako první nedokážu popsat. Zároveň jsem ale pevně nohama na zemi, protože první vlaštovka jaro nedělá. Budu se snažit neustále zlepšovat, abych se mohla i příští rok na stupně vítězů podívat. Chtěla bych poděkovat v prvé řadě Motopointu, že mi motorku svěřili, i když se určitě báli! A Indiánovi, že se dobrovolně vzdal dobré motorky v můj prospěch. Moc si toho vážím.“
Indián si nemohl ani užít kolečko vítězů po trati, protože hned poté následoval závod třídy do 600. Bohužel si v závodě twinů zranil ruku o vytyčovací značku v retardéru, a tak byl ještě na startu ošetřen posádkou sanitky. Starty se letos Indiánovi nedaří, a tak se na chvíli propadl, ale brzy se dostal zpět na druhé místo a začal útočit na Marka Červeného. Odstup byl stále menší a Indi zajížděl podstatně rychlejší kola než vedoucí jezdec, až snížil rozestup na tři desetiny po šestém kole z celkem sedmnácti vypsaných. Poté došlo k havárii jiného jezdce a závod byl přerušen. Než se trať vyčistila, začalo pršet, a jezdci přezuli na mokré pneumatiky. Po dvou zahřívacích kolech, ve kterých došlo k pádu dvou jezdců a k vážnému zranění, se ředitel závodu rozhodl závod zrušit. Vyhlášení tak bylo po pouhých šesti kolech a nemohly tak být uděleny body, čímž přišel Indián o možnost získat titul.
Michal:„Start byl opět marnej, ale ani jsem si moc nepřál jít hned do vedení, protože to je vždycky těžký, pokud se nedaří hned ujet. Když jsem viděl, že na Marka mám, zkusil jsem ho předjet na brzdy, ale udělal jsem chybu a zase jsem první flek vzápětí ztratil. Podobný chyby ale dělal i Marek, a tak jsem doufal, že příležitost přijde. Hned ve třetím kole už jsme měli v cestě jezdce o kolo, ale přesto jsem začal zajíždět nejrychlejší kola závodu a dotáhl se na Marka zpět. Už jsem měl vymyšlených několik možností, kde to zkusím, ale závod byl zastaven pro pád jezdce a olej na trati. Když začalo pršet, věděl jsem, že to nebude dobrý, protože i když si na vodě vedu většinou dobře, je to vždycky risk. Po dvou zahřívacích kolech a výměně názorů s Markem jsem neměl zrovna dobrej pocit, do toho se stala vážná nehoda, a závod se zrušil. Přišel jsem sice o titul v CAMS, ale rozhodnutí ředitelství respektuju a v zásadě i podporuju.“
Michal je tak v šestistovkách druhý a titul získal ve třídě Twin. Překvapením je pak celkové třetí místo ve třídě Twin Veroniky Hankocyové, která i přesto že chyběla na startu v Kopčanech z technických důvodů, získala celkově 44 bodů, a měla by tak stát opět na stupních vítězů při finálovém vyhlášení CAMS.
Indián bude mít ještě možnost získat titul v šestinkách pod AČR, kde naopak nyní vede. Tento týden se koná poslední roadracingový závod ve Frohburgu.
Michal:„Mám raději technické tratě jako Hořice nebo Radvanice, protože tam rozhodujou víc ruce, než technika. Ve Frohburgu jsem dlouho nebyl, ale v dřívějších letech, kdy tam přijelo i hodně dobrých jezdců z Irska včetně Dunlopů, jsem dokázal jet vepředu, takže uvidíme. Věřím, že se tam neztratím, i když mám teď problém s levou rukou. To co jsem už letos chtěl dokázat, jsem dokázal a moc se těším už teď na příští rok!“
Jiří Kosina spolumajitel týmu MIRT:
„Závody v Dymokurech nám udělaly radost, i když jsme ve třídě šestistovek v rámci CAMS titul nezískali. Každopádně bylo vidět, že Indi by se o něj popral v druhé půli závodu, která se bohužel neuskutečnila díky pádu a následnému dešti. To už ale tak v závodech bývá, a tímto bych chtěl pogratulovat vítězi.
Daleko více nás tak zaujal, překvapil a potěšil závod Twinů. Už dlouho jsme přemýšleli co udělat, aby Indi nebyl namísto propagátorem, spíše „likvidátorem“ této třídy díky svým suverénním vítězstvím, byť se startovní rošt během roku pěkně rozrostl. Veroniku jsme doposud podporovali jen formálně a spíše to bylo o tom, „co zbylo po Indim“, proto nám jeho nápad s výměnou motorek připadal poněkud šílený i s ohledem na to, že Veronika zatím neměla v českém závodě výraznější výsledek. Indi si ale trval na svém, a protože nás už v minulosti přesvědčil, že ví, co říká a také díky zlepšeným výkonům Veroniky v Irsku, jsme se rozhodli to zkusit. Koneckonců titul Indiho to ohrozit nemohlo, a tak jsme se zaměřili výhradně na bezpečnost obou jezdců. Nádherná bitva po celý závod a neuvěřitelný výkon Veroniky zakončený vítězstvím nás přesvědčil, že to bylo správné rozhodnutí a nyní přemýšlíme, jak zařídit takto napínavé závody i v příštím roce. Oběma tímto gratuluji, bylo na co koukat!“
Text a foto: TZ